Že se pochlapují policejní složky (mimochodem – narozdíl od V. Klause podporuji pány v kuklách :-)) a státní zastupitelství, už víme. Možná v naivitě či zoufalství sobě vlastním doufám, že i na soudech zvolna zavane svěží vítr a též skutečný duch zákona – nikoliv jen tupá a kamkoliv ohebná jeho litera. Tři roky policií šetřený (?) případ neslavných 17 haléřů za tištěnou jízdenku ožil v soudně umrtvené žalobě páně penězovodce na Nadační fond proti korupci.
„Jsem šokován, jak bezostyšnému osočení jsem byl vystaven,“ pronesl prý tento bývalý vekslák koncem roku 2011, když Fond zveřejnil, že k Rittigovi pravděpodobně v minulosti proudilo 17 haléřů z každé vytištěné jízdenky. Hra na dobrou pověst mu mohla vyjít dříve, ale nyní jakoby se opravdu hnuly pověstné ledy i v hlavách soudců. Mladý soudce JUDr. Tomáš Novosad svými rozhodnutími v této kauze dokázal, že ani v jeho profesi není nad selský rozum a že bílá je bílá a černá černá a že není od věci mít v této profesi snad i charakter.
Ochranné prvky na jízdenkách umožnily tyto tisknout ve firmě bez výběrového řízení – to byl prý nápad právníka Petera Kmetě zastupujícího firmu Cokeville Assets z Panenských ostrovů (mimochodem, tam i sídlí firma, která u nás vlastní firmu, která vlastní chátrající lihovar na Smíchově, kde se předevčírem zřítila jeho část – to je jiná věc, ale zřejmě by tyto ostrovy potřebovaly pořádnou defloraci :), apropos – chátrající kdysi krásnou budovu nádraží Praha-Vyšehrad zprostředkovaně vlastní zase kyperská firma, takže kdoví čeho se dočkáme u této stavby – ale zpátky k jednomu tlustému krku „strany demokratických občanů“), tedy nápad pana Kmetě, vlastně jeho know-how a oněch 17 haléřů, které tiskárna firmě odesílala (a ty činily polovinu z ceny, kterou tiskárna účtovala Dopravnímu podniku v Praze!), byla prý hlavně odměna za toto know-how.
Nyní to přijde: soudce jistě mohl rozhodnout – ano, takové know-how bezesporu má vysokou cenu. On ale pravil: „Svědek řekl, že přispěl svou znalostí českého práva. Podíl, který za to dostával, byl však absolutně neadekvátní.“ Vychutnávám si to rozhodnutí. Vy ne? Za který tým kopete? 🙂
Další rozhodnutí raději ocituji z článku na ihned.cz (http://hn.ihned.cz/c1-60155290-soud-sedmnact-haleru-za-listek-nejspis-proudilo-k-rittigovi):
Podobně Kmeť neuspěl ani při vysvětlování další nejasnosti: proč posílala jeho Cokeville Assets peníze Ivo Rittigovi? Podle nadačního fondu se jednalo minimálně o 73 milionů korun. Podle Kmeťovy verze měl Rittig pro offshorovou firmu pracovat jako konzultant a pomáhat jí svými kontakty při různých investicích: při nákupech zemědělské půdy v Dominikánské republice, výstavbě vodní elektrárny ve Vietnamu a pořizování nemovitostí ve Spojených arabských emirátech. „Pan Rittig je chytrý obchodník a nechá si svoji práci dobře zaplatit,“ tvrdil Kmeť.
I toto vysvětlení soudce odmítl. „Doktor Kmeť uvedl, že se spolupráce týkala jen projektů mimo Evropu. Ve smlouvě mezi ním a Ivo Rittigem je však uvedeno, že se vztahuje jen na obchody v západní Evropě. V tom je jednoznačný rozpor,“ dodal soudce. (konec citace).
Nějak se nemůžu nabažit. To skoro vypadá, jakoby se pan právník buď špatně připravil nebo se spolu s dalšími zainteresovanými vezl na dosavadní vlně nepostižitelnosti či spíš platí obojí. A současně je to ze strany soudce nazývání věcí pravými jmény. Myslíte, že toužím po Rittigově „krvi“? V přeneseném smyslu slova ano. Třeba na jeho tlustý krk symbolická smyčka českého práva do Monaka nedosáhne, ale představa, že tento pán se bude obávat se v České republice objevit, že postupně bude odstřižen od svým nemravně (a doufejme i v některých případech prokazatelně nezákonně) nabytých milionů a že už podobných předražovacích praktik vyvádějících NAŠE peníze do JEHO kapsy a jemu podobných (ještě tu máme pány Janoušky, Oulické či Dlouhé atd.), bude čím dál těžší.
Z lehu do sedu mě zvedl poslední odstavec článku:
Kromě této zakázky se nyní policisté zabývají také Rittigovým angažmá ve státním podniku Lesy ČR, pro který lobbista za zhruba 1,7 milionu vypracoval etický kodex. Podle soudce Novosada spolu oba případy souvisejí. „Téměř dva miliony korun za deset normostran obecného textu je zjevně přestřelených. Ilustruje to, jakým možným způsobem byly ze strany žalobce pravděpodobně odčerpávány peníze z podniků se státní účastí,“ dodal soudce Novosad. (konec citace)
Já za deset normostran často odborného textu od klientů dostávám odměnu v řádu tisíců korun. Pokud byste se mě však zeptali, zda bych za tzv. ghostwriting (nájemné psaní, kdy autorem je zadavatel a skutečný tvůrce zůstává anonymní – tak to provádějí mnozí politici :), nepochybuji, že tak učinil i „pan podnikatel“ Rittig) takového kodexu přijal z oněch téměř dvou milionů třeba „jen blbých“ sto tisíc, pak řeknu ano. Tedy jistě ne způsobem, že by mi je rovnou na stůl plácnul „pan podnikatel“, ale přes několik agentur, že bych o jeho zadání nakonec ani nevěděl. Ale co já vím…
No, v každém případě si pan Rittig při ochraně své „dobré“ pověsti soudní cestou trošku vykopal jamičku, o kterou aspoň klopýtl. Svou žalobou zasel větřík, který mu ofoukl jeho býčí šíji a mozku vyslal určitý signál. Taky dobrý, ne?
PS: A co těch 100 milionů z nemocnice Na Homolce? Představte si, že o ně najednou přijdete. Mně by šlehlo! Třeba přišel čas, kdy v tomto článku zmínění páni „podnikatelé“ budou hnáni jako krysy tundrou (i když to bylo kýmsi řečeno o politicích).