V úvodu ale zhodnotím komentáře první části. Co na téma napsaly ženy? Od nich kom. žádný. Někdy se mi zdá, že mužský element se učí zvládat samy a jako feminista se jim při pohledu na mnohé z nás nedivím.
Čtenáři zavedli diskuzi spíš na ekonomiku a práci (přitom o ní v textu jen krátká zmínka), téma muž-nemuž nechali stranou. Ono se nerado mluví o nepříjemném, co se nás týká. 🙂 Také jsem se dozvěděl, že příliš často píšu o svých prožitcích a já na to reagoval, že v duchu vizitky blogu jde o žánr tzv subjektivní publicistiky a že na příkladech ze života se může ukázat často lépe, o co jde. No a též jsem naznačil, že komentářům jednoho autora vůbec nerozumím.
Tak. Než přikročím k charakteristice násilníků, dovolím si několik vět o mužích a nemužích. K tomu účelu zopakuji tučně zvýrazněné tvrzení ze závěru první části, že samců homo „sapiens“ je na světě zbytečně moc a své mužství v tom davu naplní objektivně málokdo. Většina by ráda, ale bez vynaložení pozitivní energie. Natož pro to i něco obětovat. To je zřejmě ten nejdůležitější fakt nebo snad i závěr. Kdysi v pravěkém kmenu či rodu samci zráli v muže zkouškami, společným poměřováním potřebných schopností a jejich rozvojem v zájmu přežití své komunity, ovšem dnes? V malém kmeni se navíc projeví každý šlendrián a ubohost a je na komunitě a úrovni prohřešku, jak se s provinilcem naloží (výprask, vyobcování…)
Nyní překomplikovanost zákonů a pravidel hry moderní společnosti umožní zneužívání megakomunity na úrovni „vysoké“ (u nás třeba kmotři) i nízké (například nejmenovaná menšina) a náprava je diplomaticky řečeno pomalá a nedostatečná… ale zpátky k mužům a nemužům v takové komunitě.
Být mužem je nyní v té obrovské „konkurenci“ velmi těžké a většina z nás je stejně odsouzena k průměru. Co tedy znamená být mužem? Konečně jakási definice či alespoň desatero:
- Odvaha – ne však agrese
- Čest – ne naivita
- Ctižádost – ne nenasytnost
- Tvořivost – ne zničující dřina
- Trpělivost – ne lenost
- Vytrvalost – ne zatvrzelost
- Tolerance – ne lhostejnost
- Rozhodnost – ne zbrklost
- Galantnost – nejen pro zisk
- Rozum – ne vychytralost.
Tak (podruhé). Co dodat? Že souhrn těchto vlastností tvoří rytíře. Žádám ženy o komentář! Má ovšem současný samec člověka „moudrého“ vůbec motivaci k naplnění tak náročného souboru pozitivních vlastností? Zvláště když kolem sebe vidí ne právě málo nemužské, negativní, ale aktivní chamradě? Měl by mít právě kvůli ní a svému dobrému pocitu, že k ní sám nepatří. Chce to vyváženost odvahy a rozumu, jak sám mohu potvrdit z několika svých zásahů (které však nebudu s ohledem na stížnosti dvou komentátorů popisovat 🙂 a samozřejmě jsem v jiných situacích neudělal vůbec nic). Vždyť opravdu platí, že k vítězství zla postačí, když dobří lidé zůstanou sedět se založenýma rukama.
Tak tedy násilníci. Přecejen k nim uvedu příklad, nikoliv ze svého života, ale mediální. Jistě si vzpomenete na záběr z kamery v pražském metru, kdy se dva mladíci zastaví před vstupem na jezdící schody vedoucí do útrob metra a čučí dolů. Určitě zkoumají, jestli lidé dole nezpomalují, což by naznačilo přítomnost revizorů. Mezi mladíky se protáhne jiný s batůžkem tak, že oba stojící rozrazí. Jeden rozpřáhne ruce a my ho skoro slyšíme: „Co to mělo bejt?“. Mladík se už na schodech obrátí a my skoro slyšíme i jeho: „Nemáte tam tak blbě stát!“ Otočí se po směru jízdy a zřejmě pln uspokojení, jak to „mužské“ konkurenci natřel, se veze pryč. Najednou vidíme, jak se tázající rozeběhne, srazí odjíždějícího hlavou dolů po směru jízdy a kope a kope…
Poučení? S agresivitou začal už batůžkář. Normální člověk, natož muž, důrazně řekne: „Dovolíte?“ V přirozenosti člověka je uhnout, ať už si pak o svém počinu s ohledem na svou povahu myslí, že udělal chybu nebo konal správně. Mohl bych uvést dost příkladů, kdy zvláště mladí lidé nedokážou člověku říct ono kouzelné slůvko, propadají nervozitě, že nestihnou například vystoupit z MHD nebo se rovnou beze slova neomaleně protlačují.
Neoslovit bližního svého souvisí s vlivem ICT včetně asociálně působících sociálních sítí, jindy s leností, nevychovaností, ale i se strachem vypěstovaným např. z bojových počítačových her, kde je od startu uživatel v ohrožení.
Návyk strachu z útoku se z virtuálního světa, kde pozabíjel stovky nepřátel, do reality přenáší snadno.
A platí-li, že nejlepší obranou je útok, máme odpověď i na fotbalové ultras, skinheady i romské agresory, bez své komunity tak vystrašené.
HLAVNÍM ZNAKEM NÁSILNÍKŮ JE TEDY STRACH…
Pro dnešek dost, příště se pobavíme nad mamánky.
K fotu: Moji kamarádi, kterým nehrozí předpona NE u slova muž
