Nejdříve se dotknu diskuze ke čtvrtému dílu (http://stary.blog.respekt.ihned.cz/). Bylo mi naznačeno, že stručné konstatování neexistence pravého chlapa v současnosti by postačilo a všem by se ulevilo. Reagoval jsem, že psaním o nechlapech si vlastně vyřizuji účty se všemi takovými v sobě a nyní zarmouceně dodávám, že jen psaním se mi to stejně moc nedaří. 😮 Dále jsem zjistil, že ženy mě obohatily více než muži a jako feministu mě to vlastně nepřekvapuje. 🙂 Dosti emotikonů a hurá do finále, i když kouzelník se nedostaví.
A protože ve stručnosti je síla, zde je společný znak všech nechlapů vyjádřený jedním slovem, a tím je frustrovanost. Ve většině případů jde prostě o zoufalé vyrovnávání se s rozporem mezi očekáváním reality a jí samou. Popravdě řečeno, ve společnosti, kde se svoboda stala modlou až chorobou s vlastnostmi rakoviny, kde schopnost normálního prožitku je vytěsňovaná a deformovaná umělými mediálními fenomény stylu, image, cool, in, trendy atp., se frustraci daří jako houbám po dešti ve správné fázi Měsíce. Z dlouhodobé frustrace hrabe a z lidských samců se tak stávají divnomuži a degemuži. Ti první mají snad ještě nějakou šanci se z toho vybabrat, ale pokud se na vývoji podílí výchova v divno či degerodině, je vymalováno…
Když jsem se dotkl modlářství, stačí se podívat na blok reklam v televizi: Někde v diskuzi jsem zmínil, kterak nejprodávanější světový nealko nápoj podsouvá mladým, že když si ho koupí, jejich život se stane výjimečným a vzlétnou až do oblak. V jiné reklamě na české pivo „plné života“ nabudeme slavnostního dojmu, že právě v českých hospodách a právě s tímto nápojem v současnosti dochází div že ne k národnímu obrození. Věci, zboží, služby… a abychom si jich pořídili co nejvíce, tak ve slevách nebo rovnou zadarmo, i když ty krámy nepotřebujeme. Myslím, že téma ekonomiky rozhýbané spotřebou je už vyčpělý a otravný mýtus, stejně jako levo-pravé dělení politického spektra.
Ale zpátky k mladým samcům H. „S“. Minule jsem psal o příhodě s českým feťákem a vietnamským prodavačem zeleniny a právě teď mě napadla jedna rasově kulturní myšlenka. Zatímco bílý mladík si svou muskulaturu vypracovává stereotypními pohyby ve fitkách, aby hlavně VYPADAL, asiatský cvičí, aby získal využitelné fyzické a duševní schopnosti a aby BYL.
Tak a konečně jsme ve finále. Jak se tedy máme my chudáci stát muži a chlapy, když nás po světě klopýtají a bloudí skoro čtyři miliardy, tedy nejvíce v dějinách a místa se tu zdá tak pomálu? Cesta k regionálnímu, ne-li globálnímu alfasamectví, po kterém evidentně touží malý velký vůdce „bratrského“ národa, není samozřejmě pro všechny. Pro inspiraci se podíváme dále na východ, a když jsme v rozletu, tak až za Pacifik. V Indii se na konci předminulého století narodil jistý pan Praphupáda, který se v 69 letech přemístil do USA a v časech sladkých sixties tu založil mezinárodní společnost Haré Krišna. V jedné jeho knížce jsem před x lety narazil na představu optimálního řešení lidské společnosti – duchovní komunismus. S druhým slovem mi rovnou naskočila husí kůže, ale s další četbou se mi zklidnila, aby mi pak naskočila znovu, ovšem z pozitivních důvodů. Vůbec nejde o pomatené rozdávání každému podle jeho potřeb. Zdravé tržno zachováno a zbytek je prostý: Jednotliví lidé jsou jako prsty jedné ruky lidstva. (Pozn.: Stačí si vzpomenout na motto knihy Komu zvoní hrana – Smrtí každého člověka je mne méně…). Zkrátka to odporné sobectví, které ve velkém předvádí například tlustokrk Rittig nebo v malém kdejaký hajzl okrádající třeba slepce, je v podstatě poškozování i sebe sama, i když to těm zmetkům tak nepřipadá.
Dvakrát jsem psal, že lidských samců je na světě až příliš. Šríla Praphupáda se zmínil tuším o deseti miliardách lidí, kteří by tu mohli v rámci duchovního komunismu dobře žít. Je však nutné změnit mysl, hodnoty a tím se změní potřeby, které budeme i chtít a zdrojů bude dostatek. Je jasné, že až tohle v sobě provede velký počet lidí, způsob života, jaký vede většina lidstva, se začne sypat. Nezaměstnanost, stále více se rozevírající nůžky mezi příjmy a životními náklady, tvorba pracovních míst, o které vlastně nikdo moc nestojí, překomplikovanost zákonů a dalších pravidel… Ano, změna bude bolet. Ale bude uzdravením.
A tak, samče druhu homo „sapiens“, nadechni se, uklidni se, rozhlédni se, usměj se, pozdrav, poděkuj, nabídni pomocnou ruku, nech dýchat druhé… Takže spíš než mužem, staň se konečně člověkem. Pak ve slově sapiens zmiznou i ty úvozovky.
Fotografie: Navenek skromnost, uvnitř obrovské bohatství… ta cesta nebude snadná, protože si ji mnozí neumí ani nechtějí představit.
