Z mamánků, násilníků i nabubřelců se muži snad ještě stát mohou, ale z tvorů s organismem (hlavně nervovou soustavou) zplundrovaným chemií těžko. I když třeba nechybí snaha.
Ženy, které si za partnera vyberou závisláka na etanolu a jiných látkách ve spasitelské představě, že se s rodinou změní, si zakládají na pořádný průšvih. Tedy nejsou-li závislé taky, protože pak bože stůj už pouze při jejich potomcích.
Když byly před několika lety mediálním hitem technoparty (příkladem budiž historická akce Paroubek x Czech Tek), při záběrech na kývající se opičáky před obřími akustickými zbraněmi hromadného ničení moderátoři zpráv drze hovořili o přítomných tanečnících. Za tanec jsem vždy považoval úplně jiné pohyby a přitom svou pozornost nemusíme cílit rovnou na StarDance. Při jiném záběru na odpadnuvšího „tanečníka“, válejícího se mezi odpadky (ach, kde jsou legendární bezodpadkové svojšické Slunovraty a Letorosty), jsem si pak vzpomněl na zajímavou knihu „Z koho jsme vznikli?“ ruského optalmologa Ernsta Muldaševa. V ní mimo jiné vysvětluje, jak lidské civilizace mohou zprimitivnět a jejich příslušníci zdegenerovat. K tomu pak postačí vyslechnout zprávy o policejních kontrolách nalévání mladistvým v barech a hospodách a jak se rok od roku zvyšuje konzumace alkoholu mezi dětmi a je jasné, kam to u nás spěje.
Na Blízkém východě kdysi jeden pán zatrhl svým krajanům pít alkohol. Už jen to slovo je arabského původu a jak se dívám, znamená „jemná substance“. Prý se tam kdysi chlastalo velmi nejemně, no a nyní si v tamních osvěžovnách dáte tak kafe nebo mátový čajíček (prosím o případné doplnění sortimentu). Ono se nic nemá přehánět a možná jim tam hrabe i z té abstinence.
Ale zpátky do Evropy. V rámci alkoholické mapy je rozdělena na vinné a pivní oblasti a pálí se ze surovin, kterých je tam či onde dostatek. Víno tříbí mysl a po pivu se vesele „blbne“, po pálenkách se divočí a míchat by se tyto gastronomické skvosty rozhodně neměly. Natož přehánět jejich konzumaci či k nim přidávat cigarety nebo dokonce další drogy.
Příklad ze života jistě neuškodí, navíc v něm je obsažen i zajímavý střet kultur. Je tomu několik let, co jsem na Smíchovském nádraží procházel – jako téměř každodenně – kolem stánku s ovocem a zeleninou. Vidím, jak vietnamský mladík vyběhne z krámku a vyrve z rukou v obloucích prchajícího českého feťáka tašku s ovocem, kterou si stačil naplnit z beden. Feťáka popadne „amok“, spustí neskutečný ryk, zvedne opodál ležící kus dlažební desky a vrhá se s ní na prodejce. Ten položí tašku s ovocem, využije energii degelida a chytrým hmatem s ním zatočí tak, až odlétne nejdřív deska a za ní pak i feťák. Vietnamec zaběhne na nedaleké oddělení policie, za chvíli je svíjející se zloděj v rukou dvou příslušníků, zatímco Asiat (pod vlivem jen svého soustředění) v klidu odchází na pracoviště.
Nemluvím raději o bezdomovecké sortě, opájející se krabicemi pseudovína s jediným cílem – utéct odtud prostřednictvím smrti. Ačkoliv, něco s mládeží, která kalí a paří kdoví za čí peníze, něco společného tito bezdomovečtí zoufalci mají: BEZRADNOST. Co dál? Jak uchopit svůj život? A proč vlastně a za co? Možná jde o útěk do holé současnosti, či spíše do „ze dne na den“.
A už vůbec nechci mluvit o zlatomládežnické chásce, opíjející se nejen alkoholem, ale hlavně vlastní „dokonalostí“. Je tedy jasné, že mezi ní z její podstaty žádného chlapa najít nelze.
Na závěr ještě vzpomínka: je mi čtrnáct, s naším „ilegálním“ skautských oddílem časopisu ABC (někdy o něm napíšu) jsme na táboře v Mlejnku u Borohrádku (Mlejnek už dávno nestojí, za to rybník nad hrází obnoven) a je závěrečná „bengálská noc“. S kamarádem už spíme, ale vzbudí nás vedoucí z jiného oddílu a z litrovky nabídne víno Kamenáč. Rychle, než mi ho urvou od pusy, do sebe naleju, co se dá. Proč? Možná mě „jemná substance“ zanese do jednoho stanu naproti k o rok starší táborové lásce, na kterou si netroufám…
A o tom tedy alkohol je: na chvíli nabídne útěk před problémy nebo křídla pro výzvy. No a skutečný chlap ho má pod kontrolou a je mu obohacením života. Ale ze samce druhu homo „sapiens“ muže neudělá nikdy.
Foto: Alkohol jako doplněk sportovní kultury a součást pitného režimu? S mírou a v pivu ano! 🙂
