Že je etnické a sociální vyčlenění nepříjemné, je jasné, zvláště když v podstatě nepřetržitě trvá stovky let. Jiná věc je, do jaké míry si komunita za téměř historické vyčlenění svým dlouhodobým přístupem může sama. Před několika dny jsem četl, že napadení etnického Čecha atd. Nikdy dřív jsem si neuvědomil, že většina z nás, co žijeme v českém kotlíku, jsme etničtí Češi, ale je to tak. Česky tu samozřejmě nyní mluví kdekdo a je to krásné. Nedávno se vedle mne v metru postavili dva mladí etničtí Asiati (dívka a chlapec) a povídali si nádhernou hovorovou češtinou. Možná už i občané ČR.
Ale podívejme se konečně na několik avizovaných citací, které naznačí, že ačkoliv jejich autoři mluví česky, na obsah jejich vyjádření je potřeba zaměřit trochu pozornosti.
Oba případy jsou dostatečně medializované a o co v nich jde, tedy jen stručně. V prvním příběhu muž prostřelil hlavu Roma, který se třemi dalšími… Ty tři tečky skrývají celý složitý příběh o přiměřené či nepřiměřené obraně.
Romové prý u soudu tvrdili, že „Nešli jsme krást, jen jsme se dívali po nepotřebném šrotu“. Neoplocená a neuzamčená stodola s volným přístupem z cesty skutečně nevypadá jako soukromý, ale spíš opuštěný majetek, ale přesto:
1. Co v pojetí oněch mužů znamená „šrot“?
2. Co je v jejich pojetí „nepotřebný“? Co třeba také zrovna v dané chvíli nikým nepoužívaný kovový předmět, tedy například zamčené kolo před domem nebo dekl nad kanalizací? I skutečný šrot někomu může patřit, ale zrovna v konkrétní chvíli ho nepotřebuje.
3. Co je to v jejich pojetí „podívat se po něčem“? Tedy když to objeví, co bude dál?
4. Odpověď na 3. otázku patrně v nabízí bod tento: Co v jejich pojetí znamená „nechtěli jsme krást“? Můžeme doplnit: Nechtěli, ale kdybysme něco našli…
Nedávný útok skupiny Romů na mladý pár „etnických Čechů“ vracející se nočním Duchcovem nyní hýbe naším českým světem (ačkoliv tuto událost aktuálně poněkud válcují záplavy – tedy u mě určitě, protože se asi podobně jako před 11 lety stanu na několik dnů zapadlým vlastencem, vodami odříznutý od zbytku světa). Prý jedna z útočnic po akci pronesla: Vždyť se nic nestalo, když nikdo neumřel. Podle této logiky nás možná čekají zajímavé časy, uvidíme.
Dnes jsem dostal mail s informací, že jedna (možná to byla tatáž) z útočnic prý před spoustou mikrofonů včera řekla: My jsme byli opilí, tak za to nemůžeme.
Na mail jsem odpověděl toto: To je odpověď přesně ve stylu Zdeňka Izera, který už před dvaceti lety parodoval cikána: Nevěděl jsem, že v tom kabátě je chlap. Naběhl mi sám na nůž a pak ještě pětkrát.
Nezodpovědnost, chování přerostlých dětí, to je stále dokola. Také rozmazlených, protože když je někomu dáváno bez protihodnoty, z tzv. sociálního znevýhodnění se postupně stává asociální zvýhodnění, které škodí na obou stranách. Tím spíš, když i většinoví „etničtí Češi“ vlivem šestileté krize padají stále více do sociálního znevýhodnění. Stát aplikuje krátkozrakou a bezradnou sociální politiku, která bohužel přináší špatné ovoce.
A upřímně: já být „koncovým“ úředníkem vydávajícím dávky, vydám Romům téměř bez mrknutí oka, co je v mé pravomoci… A po práci jdu na panáka. Ne zliju se na šrot.