… píšeme jednoduše Vltava? Ve starogermánštině název prý znamenal „divoká voda“ a že divoká byla, o tom by relativně nedávno mohli vyprávět voraři splavující po ní ze Šumavy dřevo (než z ní kaskáda přehrad udělala vodácky řečeno „volej“).
Podél naší milované řeky prý od jihozápadu země došli k soutoku s Berounkou i ti Keltové, čehož důkazem je jedno z jejich největších sídlišť nad Zbraslaví. Dívaje se nedávno z onoho kopce do klína rozlehlé nivy kolem soutoku dumal jsem, proč kněžka Líba nevěštila slávu Praze odtud (tím spíše, měla-li svým zasvěcením blízko k tajemstvím potomků keltských druidů)? Katedrála otce vlasti a jeho „mluvícího kamene“ (Petra Parléře) by se dobře vyjímala i zde a na běžky do Brd bychom to měli rovnou „za barákem“. Ačkoliv ne, tam by dnes nejspíše stálo Jižní město.
Nebo naopak – proč se Bójové zasekli zde a nezlákal je ke stavbě opidda Svinský vrch nad malebnou kličkou té divoké vody? Samotná kotlina pod dnešním klenotem Hradčan byla prý neosídlena dokonce ještě v Libušině epoše. Podobně jako s jinými významnými geologickými anomáliemi a zlomy byly i s ní svázány energetické výrony Země a údajně tedy i démonické síly, jichž se lidé báli. Libuše jako kněžka s nejlepší pověstí na jejich výslovnou žádost lokalitu očistila tak, že nechala obnovit posvátné háje na Petříně (kdysi Nebožižek nebo-li „Nebeská jiskra“) a Hradčanech (onen Svinský nebo-li Svantovítský vrch) a zapálit na nich ohně. Mezi nimi pak nechala vykopat hlubokou jámu jako bránu do paralelního světa i jako střed budoucího města a přikrýt ji kamennou deskou.
Brána s prahem do jiného světa, takže Praha? Nebo Praha podle prahů na divoké vodě dnes skrytých jezy? Nebo Praha podle vyprahlého počasí v dobách svého vzniku? Nebo Praha podle démona blesku a hromu Perega (jiný starý název Petřína byl Peregův vrch)?
A nebo Praha podle indické Prajagy – posvátného místa při soutoku řek Gangy, Jamuny a podzemní Sarasvatí. Místo, které se údajně jako první zjevilo po opadnutí vod po potopě světa a kam dodnes putují miliony poutníků.
Již ve 3. století před naším letopočtem se vyslanci indického vladaře Ašóky mohli dostat do Evropy a setkat se v energeticky mocném kráteru uprostřed kontinentu s duchovně spřízněnými Kelty.
Nebo o nějakých šest stovek let později sem pod tlakem agresivních Hunů dorazili (z rozvrácených árijských království kolem Aralského jezera) vyhnanci, aby v téměř vylidněné kotlině nalezli útočiště – a založili město Prajagu jako vzpomínku na prapůvodní domov. Rusové Prahu nazývají dlouze „Prága“ (to „j“ tam lze bez potíží postřehnout) a indičtí předkové mohli s prvními Slovany přicházet právě v této době z východu.
Koneckonců i takový New York je prostě nový York v nové vlasti.
Na Hradčanech je na konci Zlaté uličky dům s č.p. 12, pod nímž má být základní kámen města umístěný těmito indickými „otci zakladateli“. Kdoví.
PS: Kdo ví alespoň, kde lze nahlédnout mapu původního terénu Prahy bez jakékoliv zástavby? Např. na internetu? Díky za info.