Reklama
 
Blog | Radomír Starý

Podivné hrdinství

Pivo ve své primitivní podobě – zkvašený škrob ve vodě – vznikalo nezávisle na mnoha místech naší planety. Jinak tomu nemohlo být ani na obou kontinentech za Atlantikem dávno předtím, než se staly Amerikami. Podívejme se do exotického Peru včerejška i dneška. (8. část pivního speciálku) 


Tato země bývala centrem mocných a vyspělých Inků. Kde je civilizace, je také pivo, chtělo by se říci, a tak nepřekvapí, že archeologové v Peru objevili zbytky pivovaru s velkou pivnicí pocházející už z doby před tisícem roků. Když zkvašený škrob, tak v místních podmínkách určitě kukuřičný. Současný cestovatel možná bude překvapený, kolik je v této zemi možností dát si pivo. Ovšem pozor, jde většinou o původní indiánskou variantu nazývanou čiča a vyráběnou podomácku ženami z rozžvýkané kukuřice. Pokud nemáte zájem, vyhněte se četným domům označeným červenými vlaječkami, které zvou na tento „speciál“. Informaci jistě ocení i ti, kteří by v budovách s podobným označením očekávali jiné podomácku nabízené služby! Představu, jak by takoví zákazníci v první chvíli reagovali na ženy v přítmí ukusující z čehosi podlouhlého a … nebudeme rozvíjet. 

Středoevropský turista může být klidný, ani o pivo v jemu známém pojetí tu není nouze. Vaření se zde po získání samostatnosti země věnovali hlavně přistěhovalci z Německa, kteří na konci 19. století v Peru vlastnili s jedinou výjimkou všechny pivovary. Velký čas té výjimky, amerického pivovaru Backus Y Johnston, měl však přijít.

Reklama

Nejenže pivo ovlivňovalo politiku, ale bylo a je tomu samozřejmě i naopak. V únoru roku 1945 se totiž Peru „hrdinně“ postavilo na stranu mocností vítězících nad fašistickým Německem a vyhlásilo mu válku. Své vojáky nikam nevyslalo, ovšem odvážně vyvlastnilo majetek svých pracovitých německých občanů. Americký černý kůň peruánského pivovarnictví skoupil postupně – a samozřejmě výhodně – většinu ukradených konkurenčních podniků a díky akvizicím v dalších desetiletích má v zemi ve výrobě piva prakticky monopol.

Je zajímavé, ale vlastně s ohledem na výše napsané pochopitelné, že se v Peru stěží prosazují produkty nadnárodních pivovarských skupin. Možná se to ale podle tiskové zprávy z května roku 2009 podaří nevelkému pivovaru z českého města, kam se podle filmu Marečku, podejte mi pero odstěhoval žák Hliník.

 

Z pivních kuloárů, sklepů a spilek jsem se dozvěděl, že nejmenovaný pivovar na Smíchově zítra 24. září ve 14 a 15 hodin pořádá prohlídku historických varen s odborným výkladem zdarma. Toto je nekomerční, kulturně-výchovné sdělení.