Pozor, různé odborně se tvářící dále použité pojmy jsou jen mojí snahou vyjádřit se. Příhody nemají prvoplánově ukázat, jak jsem statečný, ale spíš jak si občas koleduju.
Obecně vzato je zdrženlivost vůči cizímu normální výbavou psychiky, ne-li rovnou nervové soustavy (ne-li přímo hmoty nebo energie), takže není důvod se sebemrskat, když je nám někdo i na první pohled z různých příčin protivný. Ovšem platí-li, že nám na druhých vadí to, co nám vadí na nás samotných a dotyčný to jen zrcadlí, jak do toho spadá realita, že většině „etnických“ Čechů zkrátka Romové (ano, o nich to zas bude) nějak vadí? Možná jde o projev naší společné národní a historické duše, jejíž součástí je po stovkách let vytváření i individuální a sociální zodpovědnost, snaha svou přirozenou touhu po pohodlí naplnit úsilím si ho zajistit a pečovat o ně (ano, věřím, že člověk není od přírody líný, jen má rád pohodlí), stejně jako přirozená potřeba ochrany před vetřelci (tím víc vetřelcem „komunitním“ či dokonce civilizačním). Asi existuje nějaký pud sebezáchovy národa a snad jsme jej tedy úplně neztratili, i když jsme k tomu tlačeni ze všech stran. Ale akce vyvolává reakci.
Vždyť jak můžu jásat, že „můj“ náš stát cpe sumy peněz přímo někomu, k jehož integraci ještě vyvíjí dalekosáhlé programy, které stojí peníze další a ty pak schází jinde? Zatímco natažená dlaň si zvykla brát a vcelku přirozeně chce víc a víc? Jak můžu jásat, když pak musím mírnit snědou mládež v pražské tramvaji z Lihovaru na Anděl s tím, že to není tělocvična? Dva přibližně sedmnáctiletí cvičili na madlech a jeden asi desetiletý pacholek hopsal na sedačce, zatímco tři mladé (tedy asi tak sedmnáctileté!) mamky s kočárky to sledovaly. Ten malý zmetek se na mě s divokým a primitivním výrazem otočil a zařval jak šílenec: Je to tělocvična! Já na něj: Zmlkni! Kupodivu už byl jakoby klid a já žiju :-). Z takových zmetků s bídným IQ ale rostou ti typičtí násilníci mezi 14 a 20 roky, co vůbec nemají vnitřní problém někomu fatálně ublížit a takoví ve mně probouzejí skutečný, diplomaticky řečeno odpor (a pozor, stejný vztah mám ke zmetkům na straně „nicnežnárodních“ hololebců). Myslím, že jsem si tehdy na rozdíl od jiných „etnických“ Čechů cestujících v té tramvaji zklidnil adrenalin tím jedině správným a vhodným způsobem, zatímco oni si jistě svou nečinností, ba zbabělostí plundrovali cévy, potažmo celý imunitní systém i ten vegetativní nervový. Pak máme být zdraví :).
Jindy na náměstí I. P. Pavlova hlučeli v davu lidí dvě snědé patnáctky a stejně starý kluk (oni mají nějak silnější hlasy nebo co?), zatímco onen „bílý“ dav snad jakoby najednou zrychlil. Na moji výtku, aby tolik nekřičeli, se na mně jedna z princezen téměř obořila s tím, že ostatním to přece nevadí. Nahlas jsem odpověděl, že vadí, ale netroufají si nic říct. Jeden etnický Čech mého věku se na mě podíval až s nevolí – aha, asi to mnou nastavené zrcadlo :).
Romové (či spíš naše (ne)reakce na podobné situace) nám vlastně ničí zdraví, které si pak mnozí z nás rovnají například na pošahaných diskuzích pod tematickými články, jako nedávno po demonstraci v Duchcově. Z asi tisíce komentářů jsem si přečetl nějakých třicet, skoro psaných podle kopíráku: kde byli těžkooděnci, když… atd. No, těžkooděnci jsou asi jasnovidci. Popravdě někdy pociťuji xenofobii k příslušníkům většinové společnosti za to, že onen klid si chtějí dopřát i uhnutím zraku před problémem, který je přímo před nimi. Nedopřejí. Asi pro mne opět nastavené zrcadlo, protože to sám dělávám. Dva dny po demonstraci v Duchcově jsem na Smíchovském nádraží nastupoval do tramvaje. Poté, co jsem uviděl nastupovat dvě mladé Romky (takové cirkusové antibarbíny, také jak podle kopíráku :)), přešel jsem do druhého vagónu. Vlastně nešlo o žádný problém, jen jsem s nimi nechtěl sdílet stejný prostor. Sakra, opravdu se přiznávám ke xenofobii… žádám nejpřísnější trest! Žádám trest smrti! 🙂
Tahle nová, porevoluční generace Romů, kteří vesměs asi neviděli ve svém příbuzenském okolí nikoho vstávat do práce, jen se nudit a tedy vymýšlet hovadiny (v tom jsme všichni stejní) a současně zmasírovaná reklamou a toužící stejně jako my všichni ostatní po dobré životní úrovni, nám asi ještě dá zabrat. Zatímco první porevoluční dospělá „etnickočeská“ generace se rozkoukává a řeší, kdy a jak a zda založí rodinu a zda a jak ji uživí, s ohledem na zrychlenou reprodukci u Romů zde vlastně máme generace už dvě – viz budoucí šestnáctiletý otec, hlavní útočník v Duchcově, který vzal na zbití člověka větev, proběhl se po jeho manželce a dvě hodiny předtím kradl kolo. Co ten asi předá generaci třetí? A co na tento text řekne paní vládní zmocněnkyně pro lidská práva, které zašlu odkaz a jíž jsem kdysi navrhoval, ať navrhne vládě limit jakýchkoliv dávek, příspěvků a podpor pro děti do počtu tří v rodině k omezení geometricky rozšířené reprodukce bez ohledu na rasu a původ? A co na to Jan Tleskač? 🙂
Už mě to téma nebaví, tak si jedu zvednout náladu pohledem na snad už na klesající Vltavu…
Váš etnický, mírně xenofobní Čech.
PS: Příště o mých dobrých zkušenostech s Romy.