Předchůdce Evropské unie – tedy Evropské hospodářské společenství – vzniklo jako sdružení několika evropských států na ochranu jejich průmyslu a ekonomik (tuším, že na úplném počátku bylo něco s uhlím). Pojem „ochrana“ se evidentně veze jak černá nit EU do současnosti i budoucnosti.
Státy, které později vstupovaly do původní „elitní“ skupiny – tedy například Řecko či Španělsko, ale poté i země velkého přílivu z roku 2004, se těšily na výhody z členství, které je posunou na úroveň rozvinutých zemí jaksi automaticky. Nevyšlo to, jsme tam, kde jsme. Ba co více, členské státy EU se ve stále větší míře spoléhají už jen na pomoc EU (V. Klaus byl prý zdrcen pasivitou čelných italských politiků při své návštěvě Itálie), institucí jako Světová banka, Mezinárodní měnový fond, na tzv. finanční trhy, podlézají ratingovým agenturám… z „ochrany“ se vyvíjí nesvéprávnost. A protože holduji konspiračním teoriím, tvrdím, že o tu jde, když ne přímo představitelům EU, tedy mocnými tohoto světa, kteří chtějí prostřednictvím jediného mocenského centra (tedy orgánů EU) ovládnout Evropu a tedy demontovat členské státy (a ještě stihnout nabrat další pod kontrolu, silné a „zlobivé“ Turecko to ovšem nebude). Ovšem nejen konspirací živ je problém, vezměme v úvahu evidentní realitu, jíž je silný úbytek pracovních příležitostí na celém kontinentu, které se za poslední – dejme tomu – dvě desítky let s výrobou kdečeho přesouvají hlavně do levné jihovýchodní Asie. Čína bohatne, tamní lidé jsou nejen motivovaní a houževnatí, ale také stále kvalifikovanější. Zboží se odtud valí do Evropy i USA a opačným směrem platby. Odkud se berou, když v Evropě vytvořených a na trhu realizovaných hodnot ubývá? Státy se zadlužují.
Problém Evropy stojí i na lidském faktoru samotných Evropanů. Tvrdím (i s ohledem na svou povahu a určitě lidskou povahu jako takovou), že stále většímu jejich počtu se prostě nechce už dělat. Mám na mysli hlavně manuální práci v zaměstnaneckém poměru. Kdekdo by rád byl rychlokvašným „manažerem“ s vlastní kanceláří a služebním vozem nebo zpěvákem, hercem či modelkou (to není namířeno proti vzdělaným a poctivým profesionálům v těchto oborech) atp., atd. Starší jako já jsou už unavení a mladí lidé nejsou z velké části vedeni ke vztahu ke tvořivé práci, k trpělivosti, k „má dáti, dal“ a naopak médii a reklamou jsou hněteni pocitem, že mají na kdeco okamžitě nárok, zvláště na patřičnou životní úroveň ve znamení značkového zboží. Snad každému soudnému člověku musí být jasné, že v běžných zaměstnáních člověk nezbohatne, nikdy tomu tak nebylo a nebude.
V Lisabonu, Madridu či ve Varšavě proběhly masové demonstrace. Co daly najevo? Účastníci nesouhlasí s úspornými opatřeními svých vlád, s nezaměstnaností atd. Pochopitelné, ale co s tím? Evropa se zdá být už jen o penězích, nikoliv o tvořivé a na trhu realizované práci. Přitom to jediné ji zachrání. Nikoliv půjčky, ať už samotných členských zemí přímo na finančních trzích nebo prostřednictvím EU. Nikoliv čekání na pomoc a ochranu či dokonce záchranu, ale vlastní kreativní a realizované nápady, služby nového typu, také malé bezúročné půjčky pro rozvoj drobných a středních podnikatelských aktivit, prostá výměna osobních služeb mezi lidmi, účelná rovnováha mezi správou státu, regionů i obcí, občanská a příbuzenská vzájemná podpora atd. A když nebude zbytí, vytvoření nových států jejich občany s novou měnou založené na práci, zcela jistě spontánní odchod z EU a vznik nové na principu spolupráce, nikoliv debilních a zneužívaných dotací (viz http://praks.blog.respekt.ihned.cz/c1-57717550-cr-musi-vratit-eu-miliardu-eur) a spoléhání se na cizí pomoc.
Staré se asi musí doslova zhroutit, aby se věci posunuly dál. Mějme na paměti, že Evropa se vyvíjí na troskách starověku 1500 let a je stará a unavená. Kdoví, třeba nejde o cestu do pekla, ale o pořádný očistec. Hlavně našeho přístupu a hodnot, to další se od toho odvine.
To jsem to vychrlil. Radši to hned zveřejním, než si to rozmyslím. Očekávám ty rány z milosti :).