Cha, už vidím cynicky zkřivené tváře některých, jak po přečtení říkají či rovnou píšou do diskuze: To se me2de nediv, že neotiskl… Nehněvám se na ně, protože síla, vytrvalost, motivovanost a úspěch značky „Babish Unlimited“ mi dává sílu případný výsměch ustát. 🙂
Tak. Nyní tedy několik informací k obsáhlému článku. Nejmenovaný měsíčník mému dřívějšímu chlebodárci v podobě malé, ale šikovné PR agentury poslal ke konci loňského roku zadání:
„Text by neměl být „píárový“, měl by být novinářský, psán s nadhledem, případně i trochu kritický. Tedy ne prosím žádný profil skupiny Agrofert, ale story o tom, jak jeden Slovák tady vybudoval impérium, díky němuž se posléze vrhá nejen na nový byznys (viz média), ale i do politiky.“
Dobré dva dny jsem se prokousával myriádami informací a chystal si podklady v konečném rozsahu téměř dvaceti normostran včetně desítek odkazů na další stovky NS. Další dobré (nebo nedobré? :-)) dva dny jsem tvořil, den pátý pět dnů před Vánocemi ladil, odeslal a jak vymačkaný citrón odešel na pivo.
Večer jsem od svého prácedárce obdržel e-mail:
„Je z toho hodně cítit, že Babišovi fandíš. Jestli to tak vydavatel skousne, nechám na něm. Podle mého by to chtělo ještě jednou s odstupem pročísnout. Je tam spousta zajímavých informací, ale hotový kaleidoskop je místy občas nepřehledný. Nicméně dal sis záležet. Ty úpravy, které bych doporučoval, by byly spíš kosmetické.“
Já mu odepsal:
„Pokud taky fandí, skousne. Kdybych psal o Beatles, moje fandění by přímo řvalo a nikdo by se nečertil, protože jde o umění. S politikou je to jiné a já se snažil, aby to naopak moc cítit neobjektivně nebylo. Bránil jsem se :), ale negativní věci (hlavně ověřené a pokud ne, tak „prý“ atd.) do toho taky šoupl. No, uvidíme.“
A jak to dopadlo? V den svých lednových narozenin jsem se šéfredaktora zeptal a dostal malý dárek:
„… ten Agrodert se s největší pravděpodobností využije, dáme do č. 2, které vyjde v únoru.“
Ovšem proč jen pravděpodobně? No a v únoru na můj dotaz byla řeč o trpělivosti a citace publishera: „… je to takové placaté…“
Odpověděl jsem, že jsem na svůj jiný článek už slyšel názor „ je to málo čtivé“ a placaté ustojím a jaký že třetí rozměr má pan publišr na mysli. No, výsledek byl v červnu jasný a já si článek vzal zpět pro vlastní potřebu.
Pouze s opravou „Citybank“ na „Citibank“ pojďme na to.
Agrofert? Ano, bude stále líp
Andrej Babiš, všude kam vidíš. To byl pokus o slogan. A má-li být reklama neklama(jící), snad i trefný. Připočítejme Agrofert holding a politické hnutí ANO a máme zde fenomén současnosti, značkový trojúhelník. Věřme, že nikoliv bermudský.
Od roku 1993 se Agrofert vyvinul v holding ovládající více než 200 dceřiných firem (s čistým ziskem 6,03 miliardy korun za rok 2012). Příběh zemědělsko-potravinářského a chemického gigantu, který už dávno úspěšně zamířil za hranice České a Slovenské republiky, má 21 let hlavního hrdinu, jehož většina občanů registruje až poslední dva roky. Andrej Babiš. V září 2011 vystoupil v televizním pořadu Jana Krause s kritikou věcí veřejných (důraz na malá „v“) a od té doby se vedle své firmy i on stává značkou. Čeho? Na to se pokusíme najít odpověď, která sice nebude jednoznačná, ale vícevrstevná ano: magnát průmyslový, nově mediální a nejnověji vrcholný politik. ANO, tentokrát s písmeny velkými, je název nejdříve hnutí občanského, založeného A. Babišem krátce po onom televizním vystoupení, aby se později stalo politickou silou a v předčasných volbách téměř i jejich vítězem. Na několika řádcích tolik úspěchů a navíc v titulku, že bude stále líp? Někde to přece muselo začít…
Vyvolený?
Rodiče budoucího oligarchy absolvovali obchodní akademii a postupně se vypracovali mezi elitu, ovšem jako schopní a zřejmě ne konformní lidé nebyli vždy v oblibě. Otec Štefan na VŠE v Praze spoluzakládal katedru zahraničního obchodu s poněkud jinými metodami výuky, než byly žádány. V roce 1957 byl Strojexportem „vyhozen“ do chudé Etiopie prodávat obráběcí stroje, aby se mu později i s rodinou podařilo na krátký čas propracovat do Paříže. Po návratu do republiky byl vyloučen ze strany, tři roky nemohl najít práci a rodinu živila matka. Jaro roku 1968 mu přineslo rehabilitaci a post zástupce republiky ve vznikající smlouvě GATT při OSN v Ženevě, kde Andrej začal studovat gymnázium. Maturitu skládal v Bratislavě (v září 1954 se zde narodil) a ve stejném roce 1974 nastoupil na VŠE v Bratislavě. Vedle studia se aktivně angažoval v několika organizacích a stal se i vedoucím pobočky mezinárodní studentské organizace AIESEC, v jejímž rámci se zúčastnil dvou praxí v zahraničí.
S červeným diplomem Andrej Babiš v roce 1978 nastoupil do podniku zahraničního obchodu Chemapol. Hlavní dva jeho cíle podle vlastních slov byly: pracovat v zahraničí jako otec a vydělat peníze. Vztah k práci měl dostatečný, jako student prošel mnoha brigádami. Pro nepamětníky je na místě uvést, že schopní lidé měli v těch časech bez legitimace člena KSČ kariéru značně limitovanou. A. Babiš si tedy na popud matky podal přihlášku, ovšem bez proletářského původu a s otcem s puncem reakcionáře se členem strany stal po dvou letech v roce 1980, a to podle několika zdrojů ne zcela vítaným. V té době už zajímal sekci STB, zabývající se ochranou zahraničního obchodu republiky. V případě lidí věnujících se tomuto oboru to byl zájem naprosto obvyklý a dilema „důvěrník nebo agent“ je tedy příběh, který snad vyřeší soud.
PZO Petrimex v roce 1985 konečně vyslal frankofonního A. Babiše na misi do Maroka, kde prodával zboží více našich podniků, nakupoval zde fosfáty a také tady se svou mladou rodinou „přežil“ sametovou revoluci.
Sladká devadesátá
Značka PZO znamenala pro mnohé pracovníky těchto podniků zvýhodněný vstup do časů transformace ekonomiky v devadesátých letech minulého století. Byli vzdělaní, měli kontakty v zahraničí a věděli, jak funguje tržní ekonomika.
Andrej Babiš se po návratu na Slovensko v roce 1991 stal v Petrimexu ředitelem obchodní skupiny na dovoz surovin pro výrobu hnojiv a naopak jejich vývoz a o tři roky později členem představenstva. Blížící se rozdělení Československa ho přimělo navrhnout založení kanceláře v Praze. Z ní 25. ledna roku 1993 vznikla společnost s ručením omezeným Agrofert. Název vymyslel sám otec zakladatel a druhá polovina je částí anglického výrazu pro hnojiva – fertilisers. Počátky firmy jsou spojeny s několika kancelářemi na Václavském náměstí a s obchodem nejen s hnojivy a pesticidy, ale například i uhlím.
Jak už víme, A. Babiš je velmi aktivní a když v roce1994 došlo na Slovensku k „boji o Petrimex“, o který projevovali zájem lidé kolem Mečiarovy HZDS, byl už připraven. V následujícím roce bylo vedení firmy odstraněno a svolána valná hromada Agrofertu, který však už byl navýšením kapitálu ovládnutý švýcarskou firmou O.F.I. Na novinářský dotaz prý A. Babiš odpověděl, že „šlo o společnost bývalých spolužáků ze Švýcarska, kteří chtěli vydělat nějaké peníze a tak jim pomohl.“
Následný soud o vlastnictví Agrofertu potvrdil, že vstup tohoto investora byl v pořádku. Druhá polovina 90. let už byla ve znamení privatizací podniků a dalších akvizicí. První úvěr Citibank v roce 1994 ve výši čtyř milionů dolarů na financování provozu se zmnožil v roce 2012 na úvěry od 15 bank ve výši 23,1 miliard korun, ovšem s tím, že zadluženost společnosti činí pouze asi 25 procent.
Jsme ve třetině textu, a tak na dnešní závěr jen postřeh z mých příprav. Kdo níže uvedené pravil, jsem si bohužel nepoznamenal.
„Pan Babiš mluví jasně, stručně, pochopitelně, dokáže přiznat, že udělal chybu. Ale vždy mu to projde, protože na rozdíl od zavedených politiků nemlží. Je také pochopitelný pro obyčejné lidi, kteří ho berou. Kdyby se nepodařilo sestavit vládu a musely se konat další předčasné volby, tak by pravděpodobně získal ještě víc hlasů než letos. Lidé ho vnímají jako člověka, který něco dokázal.“
A kdy tedy bude líp? Kdo to ví, odpoví. Já jen chtěl zaujmout titulkem. 🙂
Foto: loňský říjen na Andělu. Je to tam letos také tak?
