Textík nebude dlouhý a píšu jej rovnou do administrace blogu a nebudu jej nijak editovat, jen opravím chybičky, o které nikdy nemám nouzi. Před vypnutím NB jsem se po čase podíval na jútúb a po shlédnutí několika videí s politiky jsem si zadal pro srovnání nálady „Peter Gabriel“ a pustil si jen úvod koncertu – https://www.youtube.com/watch?v=UfBgAq0sQ1s. Jak vidno a slyšno, nejde o prvoplánové zlepšení nálady, ale to nevadí.
Pak jsem si zadal „George Harrison“ a spustil něco, co mě tedy přivedlo k té nostalgii (ale to opět nevadí). While My Guitar Gently Weeps je z Bílého dvojalba, které jsem si za peníze z chmelu kdysi koupil nedlouho po něm (http://stary.blog.respekt.ihned.cz/c1-45961440-starci-uz-na-chmel-nejezdi). Ve videu natočeném po delších letech od vzniku písně a současně už před x roky válí můj v současné době nejmilejší Brouk (za měsíc a půl to bude 12 let, co odešel), ale i Ringo, Eric, Jeff, Phill a dokonce ke konci zahlídnu za klavírem Eltona a ty mám všechny moc rád… https://www.youtube.com/watch?v=oDs2Bkq6UU4.
A tak si uvědomím, že má kytara v koutě už tolik let tiše pláče. Možná bych si ani hned napoprvé nevzpomněl na celou z x písní Brouků, co jsem kdysi hrával. To je asi stárnutí – málo zpěvu, více politiky…
Snad prominete, že jsem v tom teď nechtěl zůstat úplně sám. Ale ne, chtěl jsem se hlavně podělit o tu sestavu snů. Ještě kdyby tam tak byl Sting, David a třeba i dokonce Paul nebo Mark nebo…