Reklama
 
Blog | Radomír Starý

Pivní, pivní, pivní pivníci

V legendárním seriálu Hříšní lidé města pražského je titulní písní ta, v níž Pepíček Zíma stále opakuje „hříšní, hříšní, hříšní hříšníci“. Tak jsem si to pozměněné vypůjčil jako titulek. Ale skutečně půjde o pivo. Na rozdíl od mých předchozích dvou článků je tento zábavnější a snad to nebude vadit ani těm, co téma „pivo“ berou dost vážně. Budu-li parafrázovat svého strýce – tématem, které není ani trochu sranda, nemá smysl se zabývat.

 

V souvislosti se svou prací se nyní věnuji tématu pivovarů. Na netu jsem si našel odkazy na webové stránky sta velkých, středních, malých, rodinných a dokonce i několika homebrew pivovarů. Probírání se jimi je dobrodružství, při kterém se lze potkat s historií, pionýrskou snahou jedinců o obnovení tradic, solidním podnikatelstvím v regionech i postupnou profesionalizací homebrewářských amatérů.

Malý návrat v čase. Jako člověk často se pohybující na smíchovsku jsem si jednou řekl, že musím objevit i jiné výčepy než ty, jimiž se perou dvě tři největší pivovarnické skupiny, kterým jsem dosud cpal své peníze. Změna, změna! křičel ve mně objevitel a tak jsem opět sednul k internetu. Zaujalo mě sdružení osvícených výčepů (originální název zní podobně, ale to by mě administrátor hnal!). Ejhle, jedna ze sdružených hospod je několik stanic sedmičkou směrem do Radlic, tak jsem se tam vypravil. Z bezmála dvaceti píp se točí z každé jiné pivko vařené v menších pivovarech. Takový malý pivní ráj. Z cedulek s popisy si vyberete, objednáte, vypijete. Kdo je zvyklý na mok počínající sedmým písmenem v abecedě, bude trochu zaskočen.  Povětšinou nefiltrované, nepasterizované, případně i ochucené… Místo jednoho jsem vyzkoušel hned různá tři. Nevím, jak pro jiné, ale pro mě z této zkušenosti vyplynulo poučení: pivo jako víno moc nemíchat! Po týdnu jsem se tam vypravil opět a jako bych zapomněl, opět smíchal. Pak na Andělu jsem si ještě přidal praotce všech ležáků. Kam se mi najednou vytratila jeho sytost a chuť?

Reklama

Asi před týdnem jsem se po dalším průzkumu sortimentu v Radlicích stavil cestou domů v baru na Zbraslavském sídlišti. Jaksi jsem ale zjistil, že mám jen pár drobných, které stačily na malou desítku piva, jehož název – jak už bylo řečeno –  začíná sedmým písmenem abecedy (:-)). Pivní šumák!

Dnes jsem se v rámci té mé práce dočetl, že jistý šumavský pivovar zaváží do jedné hospody v Praze (poblíž tunelu pro pěší, vedoucí ze Žižkova do Karlína). Tak jsem se vypravil na inspekci. Její výčep je na fotografii. Od muže vlevo, který zrovna přišel a nedočkavě čeká na objednanou tmavou osmnáctku (míněno pivo!:)), jsem se dozvěděl, že právě na tuto značku sem občas zajde. Shodli jsme se na tom, že kdo rty smočí v trochu jiných pivech, těžko se už vrátí k těm nejrozšířenějším. Pivní chemička – pronesl vloni v létě komentátor v jednom mém článku o pivech na blogu na adresu významného tuzemského pivovaru. Teprve teď si říkám, zda neměl trochu pravdu.

Tak koukám na ten svůj článek – o čem to vlastně je? Nic moc. Pokud však i jeden jediný z vás, který si jej přečte, se pak třeba na internetu prokouše spoustou webových stránek o pivu a najde si cestu do nějaké hospůdky s trochu jiným mokem, k něčemu to bylo.

 

PS: I když text vyznívá jinak, autor v průměru vypije jedno až dvě piva denně, což je pro muže jeho konstituce podle odborníků zdravotně přijatelné množství.

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.
Reklama