Upřímně řečeno, někdy si vzpomenu na dobu, kdy jsem na původním blogu měl možnost psát jako jediný externista amatér. Zatímco profíci z redakce bušili svá písmenka do samotného Respektu a na blog jim zřejmě nevybýval čas, já se v něm ráchal v záři rozsvícených monitorů sám. Jó, dřívějc, to se to písávávalo! Ovšem nyní by se čtenář blogu nového mohl věnovat vlastně jen jemu. A to s ohledem na čas i šíři a hloubku obsahu.
Současná doba je celkově poněkud zahlcena texty všeho druhu. „Mladou“ nebo „lidovky“ plné zajímavých článků si obvykle koupím pouze jednou v týdnu a tu hromadu sešitů čtu postupně právě celý ten týden. Číst deník denně – to se snad ani nestíhá zpracovat, absorbovat, zvnitřnit … Časopisů jsou na desítky titulů a nové stále přibývají. Když jsem v jednom takovém rodícím se před lety dva měsíce pracoval a na kamarádovi (tehdy redaktor v časopisu o médiích, reklamě a marketingu) mámil, aby o projektu napsal, řekl mi otráveně leč moudře: „Novej časopis si může začít vydávat kdejaká babka z Horní Dolní, která má zbytečnej milión … Ale uvidíme.“ Nakonec se uvidělo: nebyl to vydavatelský porod, ale potrat. Pan začínající vydavatel se mylně domníval, že místo něj budou investovat nedočkaví inzerenti. Kdyby radši ta babka s miliónem! Kamarád se tak uchránil před blamáží.
Poté jsem se podílel na vydavatelském pohřbu. S celou redakcí jsme sháněli tzv. strategického partnera, který by nalil peníze do kvalitního ekonomického čtrnáctideníku se čtyřicetiletou tradicí. U piva jsem „masíroval“ i svého schopného strýčka, zda neví o někom … Tomu někomu hned zavolal, mluvili svižně a anglicky. „Fakin megezin“ však volaného nezaujal a my zanedlouho skončili v konkurzu.
Do třetice všeho dobrého o rok později v měsíčníku o stylu country & western. Bez masivní investice do jeho provedení, distribuce a marketingu z „koňáckého plátku“ společenský neřku-li „lajfstajlový“ magazín neuděláte a velcí zadavatelé inzerce mají přece tolik jiných možností … Už dva a půl roku jsem pryč. Včera jsem se dozvěděl, že je pouze dvouměsíčníkem a redakci i inzerci dělá jediný člověk. Je jen rozvoj nebo zánik, i stagnace je jen předstupeň k tomu druhému.
Proti tunám potištěného a posléze v odpadu končícího papíru (kde se bere, když lesy vidím tam, kde jsem je viděl vždy?) je internet médiem super-ekologickým. Žádné tuny hmoty na skládkách, snad jen ten elektromagnetický smog obtékající hlavu čtenářovu. A hlavně žádné náklady na redakci, grafika, tiskárnu a na distribuční síť.
Vydavatelem, nebo alespoň píšícím autorem tak může být a také je kdekdo. „Časopisů“ v podobě osobních blogů jsou v českém kotli na tisíce. Je moc fajn, že si mezi průměrem (event. průs…em) cizelují styl i skutečné talenty a nemusí to už být tzv. do šuplíku. Zpětná vazba v podobě prokazatelné návštěvnosti a ohlasy v komentářích je pak mohou „nakopnout“ ke skutečné literární tvorbě.
A tak i já, nikoliv nakopnut, ale sám sebe bouchnuv do hlavy, jsem si řekl, že se navrátím do záplavy ba povodně internetového písmáctví. Jak se již ukázalo, blog.respekt.cz je v oboru nadprůměrem, snese zrno i něco plev a snad unese návrat trochy semene a plev jednoho průměrného ztraceného syna :-).
PS: Dnes je první den roku prasete a tak se snad bude i dařit …