Takže, navzdory svému neumětelství (jak moji zdejší blogerskou aktivitu zhodnotil jeden komentář) se pustím do druhého pokračování mých listopadových „zamyšlení“. Úvozovky snad sníží výron adrenalinu u všech povýšených fredistů :-). Posilou mi budou pravidelné karmy mezi 5 až 8 a víra, že třeba jediný můj postřeh či dokonce nápad se u některého čtenáře s možnostmi věci opravdu ovlivňovat snad stane inspirací k činu. No, klídek, me2de starej! 🙂
V první části (http://stary.blog.respekt.ihned.cz/c1-63039160-je-to-25-let-no-i) jsem se vedle zdegenerovaných monster, jako jsou fotbaloví ultras, nicnežnárodní hololebci či „bojovníci“ IS (které tak řadím na stejnou úroveň), věnoval mladým, kteří mimo jiné ve velkém počtu vlastně ani už nechtějí klasicky pracovat. Dal jsem zde také návrh na zavedení předmětu sociální výchova ve školách, který více rozeberu příště. Jen ho rovnou doplním na sociální a pracovní výchova.
Ve druhé části (http://stary.blog.respekt.ihned.cz/c1-63088380-je-to-25-let-no-ii-aneb-jak-se-uzivit) jsem na popud jednoho kritického komentáře upřesnil, co jsem v prvním díle mínil lidskou krystalizací nás, dospívajících v sedmdesátých letech. Naznačil jsem také rouhačskou myšlenku, že z dlouhodobého hlediska je lepší být chudý než zadlužený, dále že „pracovní místa“ jsou modlou, jíž se klaní mnozí politici a dovolil jsem si prezentovat své minikrédo – maximalizace minimálních zážitků. A nyní představím návrhy svých zákazů.
PC mord hry
Už jsem to zmínil dříve: agresivní počítačové hry, filmová a televizní tvorba stejného druhu a do třetice reklama podporující konzumní modlářství. Zdá-li se někomu, že pojem „modla“ používám příliš často, pak se mu to opravdu jen zdá. Užívám ho pouze tam, kde to sedne.
Tak tedy počítačové hry, které stojí a padají s násilím, zabíjením, mučením, ničením, destrukci. Konečně se nedávno v TV zprávách vyjádřila paní předsedkyně školských odborů, že se tyto hry jednoznačně podílejí na nárůstu agresivity i u dětí. Článků na toto téma s odbornými závěry lze na internetu najít také dost. Nevadilo by, že se z PC her stal výnosný byznys, dokonce že existují mládeží hojně navštěvované oborové veletrhy, jen kdyby byly povoleny pouze hry s konstruktivním obsahem. Evropská komise by měla do Evropského parlamentu dát k projednání zákon o zákazu vývoje, výroby, distribuce, prodeje i používání PC her, jejichž příběh stojí – prostě řečeno – na zlu. Člověk ani nemusí být psychologem, psychiatrem či neurologem, aby mu bylo jasné, že časté hraní takových her otupuje citlivost nejen psychiky, ale přímo CNS a posiluje bezcitnost k bolesti a utrpení jiných lidí a ostatních tvorů. Mladík, který se nedávno vnutil do noční herny, kde srazil obsluhující ženu k zemi, tloukl ji a vlekl za vlasy po podlaze, byl určitě „vychován“ (tedy dlouhodobě deformován) těmito hrami. Bezcitní mladí džihádisté v IS, pocházející z muslimských líhní západoevropských zemí se ve svém volnu zcela jistě nezabývali jen vírou, ale i tréninkem na PC hrách. Jaký mizerný život v pohanském světě určitě žili a jak asi musejí být šťastní, když svou zvrácenost můžou dát s podobnými frustranty do služeb „vyšších ideálů“ a omluvit jimi své činy? Vraždění neozbrojených mužů, chlapců a zotročování žen a dívek je jen naplnění bezcitnosti podpořené PC hrami, o tom nemám pochyb.
Korunu všemu ovšem nasadil princ Harry, když vypovídal o svém vojenském angažmá v Afghánistánu a jásal, že střelba z vrtulníku do bojovníků Talibanu se podobala počítačové hře! Ty jsou zkrátka už tak běžnou součástí života mladé generace, že ani britský princ s vynikajícím vzděláním a výchovou v nich nevidí nic špatného.
Věřím, že jednou tyto hry budou zakázány stejně jako drogy nebo reklama na cigarety mimo místo prodeje. A budeme to brát za normální, protože si prostě zvykneme. Je ovšem nejvyšší čas s tím něco dělat a protože prachy vládnou, k zákazu by posloužilo co nejvíc vyhraných žalob pro (často i nevratné) poškození zdraví jako u cigaret.
Prokletá televize
Stejně tak by bylo záhodno prosadit zákaz tvorby, promítání v kinech, vysílání v TV, prodej na DVD či ukládání a stahování na internetu děl, vyvolávajících v divácích samoúčelný strach, agresivitu a další negativní emoce. Nejsem tedy proti těmto emocím, pokud jsou důležité pro příběh, ovšem je nutné je vážit na laboratorních vahách (i mnohé látky jsou v míře lékem a přes míru jedem). Určit přijatelnou hranici násilí a smysl takových scén hlavně v kontextu příběhu je nad rámec tohoto článku a k radosti některých komentátorů i nad moje možnosti :-). Tak uvedu příklad: před seriálem Ulice běží na Nově od 17.30 hod Kriminálka Miami. Byť jde o boj dobra se zlem, kde to první vítězí, v podvečerní době vysílat dílo, kde je detailně zobrazováno týrání lidských bytostí, je naprosto nevhodné. Ovšem Rada pro rozhlasové a televizní vysílání je zřejmě velmi tolerantní nebo spíš otupená.
K reklamě. V Číně prý existuje zákaz vysílání televizních reklam propagujících luxusní styl života a nesmějí se v nich používat ani slova jako „luxusní“ apod. Někdy si říkám, že se od Číny opravdu můžeme učit (jak nedávno pravil prezident :-)). Osobně jsem zuřil nad reklamou, kde se – pokud si na ni dobře pamatuji – nákupem balené vody mladí lidé ocitali v těch nejkrásnějších destinacích a blahobytných situacích. Nebo to už zmíněné „máte právo na to nejlepší“, ale to bych se opakoval až moc. O vlivu konzumně-modlářských reklam na mladé lidi (my starší máme s ohledem na vzpomínky na pana vajíčka nadhled :-)) jsem už opravdu psal dost, tak jen pro hořké zasmání zmínka o jedné násilí prosté reklamě. Německý obchodní řetězec, který je u nás tuším lídrem trhu, ve své image reklamě ústy přehnaně snaživého folkového zpěváčka opěvuje lásku k Česku, ukazuje tu Říp, tu brambory či víno… Nevím jak u koho, ale u mě ta do omrzení opakovaná reklama moc nezabírá a spíš mi připomíná jinou, historickou „lásku“ Německa k Česku.
O tom, co bych zavedl, tedy až příště. Na závěr aktuální postřeh z G20. Vladař Putin se na své tiskovce vyjádřil, že obě strany v ukrajinském konfliktu dozrály k řešení, či tak nějak. Připadá mi jako rozmazlená ženská, nevěsta roku, která dráždí nápadníky přísliby a nadějemi a pak jim řekne tůdle, kopne je do zadků a dělá si svoje. No, ale vážněji: Putin, odkojený školami KGB, je mistrem konspirace, intrik, machiavelismu a bůhví čeho a věřit se mu nedá nic, jen to, že vyznává „účel světící prostředky“. Rád i nerad se dnes podívám na České století a rozhodně bych si přál, aby se dostal k očím současných Rusů. Ti totiž na rozdíl od Němců žádnou sebereflexi neudělali a podle toho to s nimi i vypadá.
I když máme k posledním 25 rokům tisíce výhrad, děkuji listopadu 1989, kterým začalo naše odtrhávání od Ruska. A asi nikdy neskončí, protože kde se Rusovi zalíbí a jednou mu to patřilo, tam se bude vždy rád vracet.
Foto: „Za blbý reklamy na nákupy jsme klíčema nezvonili!!!“
