Po dobrodružné (protože objevitelské) vícedenní cestě výstavou „1000 let architektury“ na Pražském hradě jsem se o architekturu začal více zajímat. Jasně – stavby románské, gotické, renesanční, barokní … to je ta kamenná krása, která z Prahy činí klenot mezi městy. Řekne-li se „památka“, naskočí většině z nás představa něčeho z kamene s jednou či více věžičkami. Koneckonců – Praha stověžatá.
Historizující budovy ekonomického rozletu druhé poloviny devatenáctého století a secese počátku dvacátého – vše ještě v pořádku. Kámen, cihly, omítka, obliny, reliéfy, ozdůbky …
„To snad nemyslíte vážně!“ žasla však kamarádka nad mým nadšením z rohové budovy Zlatého Anděla na Smíchově. Je to mladá, ale jak vidno do jisté míry konzervativní dáma. Abych přijal krásu Zlatých Andělů, Tančících domů, žižkovských věží aj. za svou, ušel jsem cestu věru nelehkou, ba přímo iniciační. Staré ve mně muselo zemřít, aby nové došlo zrození.
Coby odchovanec panelákových „králíkáren“ jsem nenáviděl jejich „předchůdce“ v podobě zašlých šedivých krabic (dnes pro mě funkcionalistických klenotů) Veletržních či Skleněných paláců, Domů odborů aj. Při svých dřívějších cestách Prahou jsem před nimi uhýbal pohledem, dnes naopak nacházím půvab i v postupně opravovaných domech „proklínaného“ Jižního Města.
Několikero soutěží na návrh dostavby Staroměstské radnice skončilo fiaskem. Na žádném projektu pro tak svaté místo se poroty neshodly. Jeden z odmítnutých návrhů se mi moc líbil: jakýsi prosklenný „půlbramboroid“ odrážející jak v křivých zrcadlech okolní kamenné skvosty.
„Měli tam postavit panelák,“ pronesl kdysi Domorodý chodec v reakci na zadání, že stavba by měla nejlépe charakterizovat epochu svého vzniku. Proč ne? dodávám dnes. Ovšem kvalitní.
Na pankrácké pláni se vede bitva o její budoucí podobě. Žádná nová budova by prý neměla být vyšší než bezesporu kvalitní „Motokov“. A proč ne? Podívejte se tím směrem od Hradu. „Vylámané zuby“ by mezi sebou potřebovaly budovu ještě vyšší než je skelet „bývalého budoucího“ rozhlasu (kde jsem počátkem devadesátých tři měsíce tahal japany s maltou – zbytečně, ty stěny jsou vybourány). A zleva i zprava po jedné se šikmým náběhem do těch výšin. Pravobřežní protidominanta duchovnímu a státotvornému Hradu a to jen a pouze obchodní, zábavní a administrativní. Prostě jaká je naše konzumu a růstu HDP zasvěcená doba.
Ano, byly-li dříve památkami vnímány kostely, hrady, zámky, muzea či divadla, nechť pro budoucnost jimi jsou „krámy“ jako je na začátku zmíněný (bezpochyby jedinečný a novátorský) Máj. Beztak po naší nenažrané době nejspíš jiné kvalitní (míním budovy veřejné) stavby nebudou. Nebo nekvalitní, ale obří. Zajeďte se podívat ke skladových chrámům do industriálních zón, byť k takovému dojmu stačí obyčejný hypermarket (už se „těším“ na outletové monstrum se sto sedmdesáti obchody na Ruzyni). Ještě tak nějaký ten „chrám zasvěcený hrám“, dále komplex dálnic a vnějších okruhů měst s nadjezdy a podjezdy…
Dost chmurných vizí, skutečnost bude naštěstí mnohem lepší. Těším se například na dění kolem budoucí knihovny na Letné, jistě zajdu k muzikálově rekonstruovaným Hybernům, nemohu se dočkat likvidace „krysích doupat“ při blížící se velkolepé přestavbě Hlavního nádraží …
Jen doufám, že si v tom všem budovatelském pozdvižení budeme stále vědomi, že upravená cesta klikatící se zdravou a nezastavěnou krajinou je tou nejdokonalejší funkcionalistickou stavbou, co kdo kdy postavil a postaví.