Krok vpřed nebo stranou
Roky končící osmičkou bývají pro naši zemi zásadní. Nejde-li přímo o revoluci, mohou být roky „alespoň“ reformními. Rok 2008 je z tohoto hlediska velmi významný, protože byla do života uvedena řada reformních zákonů. Na scénu přišly změny v DPH i nové spotřební energetické daně, kterým se říká ekologické, nebo dokonce zelené.
S tzv. ekologickými daněmi se dá v zásadě souhlasit. Jednak souvisí s přibližováním českých daňových systémů k evropským, jednak, jak ukazují zkušenosti například ze Skandinávie, mohou být účinným ekonomickým nástrojem, kterým lze pozitivně ovlivnit škodlivý vliv lidské činnosti na přírodu. Podmínkou ovšem je, že se výnos z těchto daní nerozptýlí v nesouvisejících výdajových položkách státního rozpočtu. Že půjde o nemalé peníze, tomu napovídá odhad výnosu pro letošní rok, který možná bude činit až 5,5 miliardy Kč.
Ekologické daně však mají v prvé řadě za cíl omezit spotřebu energetických zdrojů v závislosti na tom, jak zatěžují životní prostředí, a na tom také závisí její výše. Právně jsou řešeny v částech 45 a 47 zákona 261/2007 o stabilizaci veřejných rozpočtů. A na co se tedy vztahují? Od ledna 2008 jsou zavedeny tři spotřební energetické daně – z plynu (zemního a některých dalších), z pevných paliv a z elektřiny.
Jde o strategickou záležitost a tak není divu, že tyto daně byly náplní i některých přednášek na čtrnáctých Teplárenských dnech, konaných tradičně v Hradci Králové.
Bez centrálního zásobování teplem?
Zákonem bylo rozhodnuto, že nejvíce budou „trestány“ domácnosti, které topí uhlím, ať už v kamnech nebo v rámci dálkového vytápění. U zdrojů, které vyrábějí teplo spalováním uhlí, se tedy cena zvýšila nejvíce – až o 20,7 procenta. V této částce je, vedle zvýšené ceny paliva v průměru o 3,8 %, zahrnuta i změna DPH, inflace a hlavně ona ekologická daň ve výši 8,2 %. Česká energetika jako celek se dosud opírá hlavně o spalování fosilních paliv. Pokud však výrobce tepla je produkuje v rámci kombinované výroby elektřiny a tepla, účtování a odvádění „zelené“ daně je ušetřen. Tak tomu ale není zdaleka všude.
„Jako stát jsme udělali chybu, že jsme při vyjednávání ekologické daně pro nás v Evropské unii neprosadili výjimku,“ sdělil ve své přednášce na Teplárenských dnech Ing. Josef Fiřt, ředitel Energetického regulačního úřadu. „Strukturu teplárenských zdrojů máme obdobnou jako například Dánové a Finové a je otázkou dlouhých let, než se ji podaří změnit. Měli jsme dosáhnout určitého rozprostření daně a podmínky by nebyly pro mnohé výtopny spalující uhlí v podstatě likvidační, jak je tomu nyní.“
Už dnes hrozí odpojování spotřebitelů od CZT (centrální zásobování teplem) a pokud je v místě zaveden plyn, připojují se na něj. Zákon totiž od nové daně výslovně osvobozuje plyn pro výrobu tepla v domovních kotelnách. Nikdo asi nepochybuje o tom, že individuální vytápění je v součtu škodlivější než adekvátní centrální zdroj a nezáleží na druhu paliva. Koneckonců ani spalování plynu v městské zástavbě není pro místní životní prostředí nic přínosného. Tito spotřebitelé navíc vycházejí ze současné ceny plynu, která se určitě bude zvyšovat, jako nyní narůstá cena ropy. Je však otázkou, zda v daném regionu bude možné se za několik let připojit zpátky na CZT.
Ale realita snad nakonec nebude tak katastrofální a příkladem může být zmíněná zkušenost severských zemí. Například ve Švédsku dálkové vytápění vznikalo v padesátých letech a na začátku let sedmdesátých se až do energetické krize opíralo o spalování ropných produktů. Vláda prosadila spotřební energetické daně a to bylo motivací k převedení stávajících výrobních celků na biomasu a rašelinu. Jak na Teplárenských dnech zdůraznil Eddie Johansson ze Švédska, odchod od fosilních paliv k obnovitelným zdrojům energie by nebyl možný bez zachování systémů dálkového vytápění. Dokonce díky němu je tato země v Evropské unii na předním místě ve využití obnovitelných paliv.
Další souvislosti
To si naštěstí velmi dobře uvědomují i na Ministerstvu životního prostředí. Jeho zástupce na Teplárenských dnech Ing. Vladimír Vlk doslova řekl, že ministerstvo bude podporovat CZT, nikoliv lokální topeniště. MŽP se při podpoře obnovitelných zdrojů energie a současně ochrany přírodního bohatství dostává i do rozporuplných situací. Například u fotovoltaických systémů na výrobu elektřiny, které se na její celkové produkci zatím podílejí mizivým zlomkem procenta, se očekává výrazný nárůst. Oproti složitější výstavbě větrné elektrárny jde vlastně „jen“ o umístění panelů na poli. Na poli ledaskde doslova. Na některých hodnotných, úrodných polích jižní Moravy jsou místo finančně rizikového pěstování potravinářských plodin instalovány tyto systémy! Ovšem co je výhodné nyní, nemusí být příště: ceny technologií slunečních panelů již výrazně klesly a dá se čekat, že v příštím roce výkupní cena elektřiny vyrobených těmito systémy bude také nižší. Než panely, to v rámci kompromisu na polích raději biomasu, o kterou je veliký zájem.
Jak může vypadat výroba energie z biomasy ve velkém, se mohli přesvědčit účastníci exkurze v rakouském Linci konané v rámci „měsíce KVET“ (kombinované výroby elektřiny a tepla) začátkem října 2007. V místní teplárně Linz AG Gas und Warme se do výše 65 metrů tyčí tepelný akumulátor na dřevní štěpku s maximální kapacitou 1 000 MWh. Je ovšem otázka, zda v něm nekončí i veliké množství dřevního odpadu z pil a lesních provozů na Šumavě a dalších příhraničních lokalitách, tedy surovina, která může chybět nám. Cílené pěstování a zpracování energetických rostlin je sice propracovaný obor, ale ztěží si lze představit jejich výměry jako náhradu za dosud nezastupitelná fosilní paliva.
Samotná výroba tepla u nás prozatím závisí z přibližně 38 % na spalování hnědého uhlí, ze 16 % černého uhlí, obnovitelné zdroje se na ní podílejí z 10 %, kapalná paliva asi z 8 % a plynná z 27 %. Z toho vyplývá třetinová závislost České republiky na dovozu a ze strategických důvodů by nebylo dobré tento podíl zvyšovat. Je potřeba pečovat o portfolio domácích energetických zdrojů s postupným (!) zvětšováním podílu obnovitelných a KVET a podporovat centrální zásobování teplem před lokálním vytápěním.
Snad se nám podaří prosazovat naše specifické zájmy i prostřednictvím oborového sdružení evropských teplárenských asociací Euroheat & Power i v rámci EU, jehož je Teplárenské sdružení ČR členem.
Že ani EU nemá patent na jediná správná řešení, ukázala i konference OSN o klimatických změnách na Bali v loňském roce. Byl odmítnuto její pojetí ochrany klimatu prostřednictvím nemravných kšeftů s emisními certifikáty, ale i daně a regulace. Byl upřednostněna koncepce ekonomického rozvoje Číny, Indie a Afriky.
Pravda ovšem bývá uprostřed a hlavně – snad ani na jednu není pozdě.