Reklama
 
Blog | Radomír Starý

Monsieur Zidane,

z Vašeho nedělního loučení s francouzským reprezentačním dresem jsem bohužel viděl jen dvacet minut prodloužení. Nedlouho po nádherné hlavičce na Buffonovu branku jste dal druhou do hrudi italského obránce Materazziho.

To se nedělá! křičel jsem v duchu. Ani mezi čutajícími kluky na plácku na sídlišti natož ve finále světových fotbalových orgií. Plivnul jste na vše, co jste s kulatým „nesmyslem“ dokázal, hýkal pobouřeně moralista ve mně. Co zbylo z Vaší slávy? Na své místo na piedestalu fotbalových gigantů a legend zapomeňte, Pelé a spol. Vás tam nechtějí. Došlo Vám, že jste soupeře mohl tvrdou ranou do oblasti srdce ohrozit na životě?
Ano, červená karta! A při odchodu z hřiště se svěšenou hlavou ani koutkem oka nepohlédněte na mistrovský pohár!

V pondělí ve mně přetrvával už jen mírný smutek. Převládne na světových hřištích hrubost a zákeřnost, když i takový hráč se k nim uchyluje?

V úterních novinách čtu, že Vám Materazzi řekl něco urážlivého, co jste nemohl přejít. Jste možná terorista nebo dokonce že Vaše matka či sestra je prostitutka. V mysli si promítám celou situaci. Italský obránce Vám něco krátce sděluje, oba jdete stejným směrem, Vy se rychlým krokem vzdalujete, jako by jste chtěl předejít pokračování konfliktu a celou záležitost vypustit z hlavy. Vzápětí se však rázně otočíte čelem k němu a tím čelem …

Monsieur Zidane, příští týden se prý vyjádříte, co Vás k tomuto činu vedlo. Ale už teď Vám rozumím. Vaše hlavička nebyl zákeřný útok, byl to trest. Kdo ví, "teroristu" byste snad ustál, ale sprostou urážku někoho blízkého, kdo se nemůže bránit, je třeba potrestat přímo starozákonně. Nejste jen fotbalista, který se má pouze soustředit na fér hru, když soupeř jedná zbaběle a neférově. Až se budou Vaše domovská média opět ptát, co mají rodiče říci svým synům, kteří ve Vás viděli vzor, odpověď je jednoduchá. Na hřišti je i sebelepší fotbalista občas „jen“ muž, který dokáže před zraky miliard svědků vyměnit své místo na fotbalovém Olympu za čest a hrdost. Jsou prostě věci, které musí udělat, ať bude cena jakákoliv.

I v běžném životě – a právě v něm – je bezpočet hulvátů, které ve správný čas „nevyhlavičkovat“ je chyba a dokonce hřích. K neslušným lidem není radno se chovat vždy jen slušně či přesněji řečeno nevšímavě a přesto tak často činíme.

Takže, pane fotbalisto, díky za tu Vaši tečku za větou zvanou mistrovství světa. Tečku, která by měla být spíš úvodníkem k mistrovštějšímu nejen fotbalu.

S úctou (víceméně) anonymní příznivec dobrého (nejen) fotbalu.

Reklama