Reklama
 
Blog | Radomír Starý

Kanaďan dalajláma

Pondělní cestu z práce metrem z Hájů téměř celou prospím. Nemůžu si pomoct. Na Florenci přestoupím jako tělo bez duše na trasu B. Na stanici mě probere zpráva na projekční ploše.
Čína prý použije svou ekonomickou sílu a potrestá Kanadu, pokud ta dá dalajlámovi čestné občanství!

Krev se ve mně vaří a žluč bublá. Hledal jsem námět na další článek a je tu!

Když se před několika lety několik našich radnic rozhodlo vyvěsit tibetskou vlajku na protest proti okupaci této země Čínou, jeden z akčních starostů vzrušeně prohlásil: „Právě naše země nejlépe ví, jaké to je, když je malý stát válcovaný státem velikým.“ No tedy, jak mi dokážou správně volená slova zrychlit tep a dech. Čína před vyvěšováním tibetských vlajek varovala, vlajky visely a vcelku se nic nedělo.

Kdysi po svém prvním zvolení prezidentem k nám Václav Havel jako jednu z prvních významných návštěv pozval právě dalajlámu. Protesty Číny odrazil prohlášením, že jde o jeho osobního hosta a ne o oficiální návštěvu. Možná nikoliv státních poct, ale mimořádné a zasloužené medializace se dalajlámovi dostalo.

Před časem navštívil jedno prestižní gymnázium ve východních Čechách současný prezident. Na prý kvalitní besedě se studenty dostal otázku, zda se při svém setkání s prezidentem Číny zmíní o dodržování lidských práv v jeho zemi. Tento Václav odpověděl asi takto (přibližná citace účastníka setkání): „Zajisté očekáváte kladnou odpověď. Ovšem jak lze tak závažné téma prohovořit při sotva půlhodinovém jednání? A nezapomeňme, že lidskými právy je míněno i právo na slušné bydlení, na zdravé jídlo a vodu … a v tomto směru Čína jistě pro své občany za poslední léta udělala znatelný pokrok.“
Dobrá a chytrá odpověď. On nejspíš nejen Václav Klaus čínskému vedení stále méně a méně strká pod nos naše pojetí oněch práv. Dělají to šéfové i mnohem větších států než je ten náš ve středoevropském kráteru.

Když už v ekonomickém zájmu euroatlantický svět rezignuje na své tolik hýčkané zásady, nesmí se alespoň nechat zastrašovat. Rezignuje-li Kanada na své úžasné gesto, kam až příště ustoupí stále měkčí demokratický svět ve jménu životní – konzumní – úrovně svých rozmazlených občanů?

Mám jednoduché řešení. Nepostrádá šarm, humor a dokonce ani jistou odvahu. Připomněl mi je jeden anglický film. Mladý medik vyznal lásku sestřičce a věnoval jí květ, který hrdě a šťastně nosila na svém kabátu. Jak to u mužů bývá, medik se svého nerozvážného vyznání posléze zalekl. A kamarádi mu poradili. Další den se stejnými květy chlubily všechny sestřičky na oddělení. A byl klid.

Nenechme v tom Kanadu samotnou. Vyzývám představitele USA a států Evropy nejen unijní, aby dalajlámovi nabídli čestné občanství též. A (ne)bude klid.
Když má s dalajlámou problém Čína – a za ten problém může ona sama – nenechme si jej vnutit my, kteří s ním problém rozhodně nemáme a jehož plným právem uznáváme, ctíme a mnozí milujeme. Dalajláma si to zaslouží. A my také.

Nebaví mě stále se jen třást o ekonomické požitky. Vás snad ano?

Reklama