Krev se ve mně vaří a žluč bublá. Hledal jsem námět na další článek a je tu!
Když se před několika lety několik našich radnic rozhodlo vyvěsit tibetskou vlajku na protest proti okupaci této země Čínou, jeden z akčních starostů vzrušeně prohlásil: „Právě naše země nejlépe ví, jaké to je, když je malý stát válcovaný státem velikým.“ No tedy, jak mi dokážou správně volená slova zrychlit tep a dech. Čína před vyvěšováním tibetských vlajek varovala, vlajky visely a vcelku se nic nedělo.
Kdysi po svém prvním zvolení prezidentem k nám Václav Havel jako jednu z prvních významných návštěv pozval právě dalajlámu. Protesty Číny odrazil prohlášením, že jde o jeho osobního hosta a ne o oficiální návštěvu. Možná nikoliv státních poct, ale mimořádné a zasloužené medializace se dalajlámovi dostalo.
Před časem navštívil jedno prestižní gymnázium ve východních Čechách současný prezident. Na prý kvalitní besedě se studenty dostal otázku, zda se při svém setkání s prezidentem Číny zmíní o dodržování lidských práv v jeho zemi. Tento Václav odpověděl asi takto (přibližná citace účastníka setkání): „Zajisté očekáváte kladnou odpověď. Ovšem jak lze tak závažné téma prohovořit při sotva půlhodinovém jednání? A nezapomeňme, že lidskými právy je míněno i právo na slušné bydlení, na zdravé jídlo a vodu … a v tomto směru Čína jistě pro své občany za poslední léta udělala znatelný pokrok.“
Dobrá a chytrá odpověď. On nejspíš nejen Václav Klaus čínskému vedení stále méně a méně strká pod nos naše pojetí oněch práv. Dělají to šéfové i mnohem větších států než je ten náš ve středoevropském kráteru.
Když už v ekonomickém zájmu euroatlantický svět rezignuje na své tolik hýčkané zásady, nesmí se alespoň nechat zastrašovat. Rezignuje-li Kanada na své úžasné gesto, kam až příště ustoupí stále měkčí demokratický svět ve jménu životní – konzumní – úrovně svých rozmazlených občanů?
Mám jednoduché řešení. Nepostrádá šarm, humor a dokonce ani jistou odvahu. Připomněl mi je jeden anglický film. Mladý medik vyznal lásku sestřičce a věnoval jí květ, který hrdě a šťastně nosila na svém kabátu. Jak to u mužů bývá, medik se svého nerozvážného vyznání posléze zalekl. A kamarádi mu poradili. Další den se stejnými květy chlubily všechny sestřičky na oddělení. A byl klid.
Nenechme v tom Kanadu samotnou. Vyzývám představitele USA a států Evropy nejen unijní, aby dalajlámovi nabídli čestné občanství též. A (ne)bude klid.
Když má s dalajlámou problém Čína – a za ten problém může ona sama – nenechme si jej vnutit my, kteří s ním problém rozhodně nemáme a jehož plným právem uznáváme, ctíme a mnozí milujeme. Dalajláma si to zaslouží. A my také.
Nebaví mě stále se jen třást o ekonomické požitky. Vás snad ano?