Jejich přístupnost zástupům připojených na internet sama o sobě není bohužel zárukou, že budou čteny. V nedávných dnech to byl rok, co jsem založil ten svůj (http://rast.bloguje.cz) a nerad musím s jistou dávkou frustrace konstatovat, že průměrných pětadvacet připojení denně moji tvořivost dostatečně neburcuje. A to se raději nepídím, kolik z nakukujících na blog zabloudí jen náhodou po zadání hesel ve vyhledavačích.
Psát blog, to je téměř průzkum bojem, dání vlastní kůže na trh nebo také investice s nejistou návratností. Ale i prodělek je kšeft, jak říkával můj dávný kolega. Ne každý bloger se stane přímo fenoménem jako například Ostravak (http://ostravak.bloguje.cz). Jeho „průzkum bojem“ dospěl až k vydání CD a již „kultovních“ paperbacků. S temnou závistí už raději jako dřív nenahlížím do početných komentářů jeho článků, kde čtenáři sdělují, že se smějí, až hlavou třískají o klávesnici. Grrr! I moje oblíbenkyně na www.blog.lide.cz/evakavan si mi před časem stěžovala, že čtennost neroste a neroste.
Nojo. Nakrásně si můžeme namlouvat, že blog píšeme hlavně pro sebe. Vždyť my chceme sdělovat jiným, jsouce tvory pospolitými. Po počátečním tvůrčím nadšení tak „zemřel“ (a ještě zemře) nejeden bloger. Jsme snad svědky převahy nabídky nad poptávkou? Hrozí blogová nadprodukce? Je cílová čtenářská skupina dostatečně silná (nebo vyzrálá? ohrne nosík neúspěšný bloger)? Volný trh rozhodne nemilosrdně, ale zdravě.
"Piš, jen když máš sdělení," radil mi kdysi jako vždy moudře strýc. Ve vlaku, v autobuse či v metru si ťukám jedinečné myšlenky do mobilu. U počítače pak docházím k přesvědčení, že má sdělení již nejspíš sdělena někým jiným dávno přede mnou. Utrpení průměrného tvůrce!
Nový impuls mi na svém blogu nabídnul Respekt.
„Koláče, nic než koláče!“ hřímá s humorem sobě vlastním můj blogový guru Domorodý chodec (http://pardubice.bloguje.cz). Míní tím samozřejmě opět čtennost a té se mi na „starém“ blogu týdeníku dostávalo snad až nezaslouženě. Soudně to samozřejmě přičítám sledovanosti jeho stránek.
A tak vítám možnost účastnit se tvorby i na blogu v novém kabátě. Nejsem grafoman (nebo jsem, pouze toho mám málo ke sdělení?) a tak budu na tomto mém „subblogu“ publikovat jednou týdně. Jen mi trne z té narůstající konkurence subblogerů. Ovšem jak praví Domorodý chodec, své diváky si snad udržím a najdu. Pokud jste si už zvykli na má „moudra“, těším se na Vaše další komentáře, ve kterých mě prosím opět nešetřete. Vždyť až díky jim se dozvídám, o čem to vlastně píšu J. Je moc fajn, že ze „starého“ blogu byly Starého články okopírovány sem na nový. Alespoň se Starý cítí jako zavedený autor J.
Nashledanou tedy za týden.