Reklama
 
Blog | Radomír Starý

Tedy za týden

Teorií vztahujících se ke dni 21. 12. 2012 je více. Každý dopřeje sluchu té, která vyhovuje jeho založení, někdo žádné z nich. Protože ten humbuk - je mu vlastně fuk. Ve smršti katastrofických, astronomických či „novověkých“ názorů nejspíš volí správný přístup. Uvidíme... 

 

Je otázka, zda někdo (tedy nějaké temné síly, ale u spikleneckých teorií nesetrváme) do lidstva dlouhodobě nezasévá z tohoto data strach (třeba i hloupým filmem 2012). Strach je vždy nejlepší nástroj manipulace, ale jak jsem slíbil, nechme spiklenectví stranou. Jen perlička: vzpomínám, jak před časem měl být jiný konec světa a druhý den ve zprávách byl krátký rozhovor s mladíkem na ulici nějakého města USA. „Jsem naštvaný, protože jsem utratil v hospodě všechny peníze a teď musím zase do práce,“ pravil. Jen doufám, že podobný přístup není vlastní mladé generace euroatlantického světa v příliš velké míře. Pokud ano, vitálnější regiony planety to s námi budou mít vcelku snadné.

Četl jsem několik nekatastrofických teorií, co se v ten den „šustne“, včetně čehosi o změně uhlíkové báze pozemské organické i anorganické hmoty do formy jakýchsi světelných krystalů (omlouvám se za nepřesný pojem). Dokonce jsem objevil pro mě nové slovo merkaba, což má být (věřím, že je) matrice bytí každého z nás, která v ten den v určitý okamžik podle stupně našeho „zasvěcení“ či „osvícení“, prostě zralosti rozhodne, zda se ještě nějaký čas potrápíme na tomto 3D světě nebo se přesuneme do vyšších dimenzí. Což o to, může to tak být, koneckonců se to za týden dozvíme. Ti nezralí prý upadnou do oné několikadenní tmy, tedy raději doplnit zásoby.

Reklama

Píše se také o přesunu naší sluneční soustavy na druhou polovinu galaxie přes plochu symetrie i o seřazení kosmických těles do přímky ve směru ke středu galaxie a uvolnění oněch (tu katastrofických, tu magických) sil. Řekl bych, že vcelku dostatečně jsou tyto dvě teorie zpochybněny zde (http://www.bohuslav.com/2112.html) – podle pořadí I. a II., zatímco třetí, představující mayský výpočet kalendářních cyklů (jako my máme den, týden, měsíc a rok), i mně (milovníku konspirací a záhad) připadá jako rozumná. Ze závěru si dovolím citovat: „A tak jako my nemáme konec světa s koncem kalendáře daného roku a máme pro další rok kalendář nový, dá se očekávat, že i Mayové mají po konci jednoho dlouhého počtu počátek dalšího dlouhého počtu.“ Dlouhým počtem je míněna doba 5125,37 let, což je zase pětina velkého precesního cyklu, který tak trvá 25 626,83 let.

Na několika místech jsem i před lety četl cosi o 13tisíciletí (v souvislosti s tzv. velkou zimou a velkým létem a přesunem zalednění z Arktidy na Antarktidu a naopak) a nyní jsem se dozvěděl o 13tisíciletém nádechu a stejně dlouhém výdechu vesmíru, přičemž ke zlomu k výdechu má dojít právě za týden. Asi to spolu i s tím „precesem“ souvisí.

Z pohledu vesmíru si při našem jepičím životě nemusíme ten den všimnout vůbec ničeho a ten nejrozumnější přístup mi naznačil bratr dnes smskou v odpovědi na mou otázku, co si o TOM myslí: „Já to datum neregistruju. Nebude nic, nestane se nic. Další den ráno se půjdu vy…  atd., jako jindy.“

Až 22. 12. vstaneme a nic se nestane, kdo z nás propadne frustraci? A co když se stane, jen si toho prostě nedokážeme všimnout, nejsouce k tomu naladěni, ba dokonce uhněteni? Koneckonců vesmír vzniká každým okamžikem a my to nevidíme. Každý okamžik se konají zázraky a my jsme si na ně jen zvykli. Na druhé straně je pravda, že každá kvalita narůstá jen do určité meze a poté se změní ve kvalitu novou (že to říkal už Engels?) a asi většina z nás se na nějakou pořádnou změnu třepe.

Navzdory všemu, 21. prosinče, pojď do mě!

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.
Reklama