Reklama
 
Blog | Radomír Starý

Něco něžnopohlavních blogů

S nedávným vznikem jednoho „respektího“ blogu, jehož autorkou je podle fotografie pohledná dívka (její článek na titulce blogu přímo pode mnou), jsem si vzpomněl na tři jiné něžnopohlavní blogy (snad ten pojem feminističtí ultras obou pohlaví ustojí), ovšem v jiném blogerském prostoru.

 

 

http://skalicka.blog.respekt.cz sice teprve čůrá do blogerských plenek a Radka Skalická objevuje (zatím spíš nahlížením do knih), o čem to její bejby bude, ale diskuzní fórum v řádu dvou nul jí může každý včetně mě závidět. Tedy snad jen s výjimkou Vlastimila Marka s jeho diskuzně neprůstřelnými hradbami. Vesměs muži širokého spektra typů a věku si na blogu dívky pohledu plaché laně (jakoby kohosi očekávající u okna, které jí na tváři kouzlí takřka Rembrandtův šerosvit) natřásají své peří, chtějí udivovat (ji nebo sami sebe?) svými intelektuálně vybroušenými úvahami a postřehy či z pozice zkušených bardů podat něco životního moudra. Také si tam někdy provětrávám pelichající pírka, ale to je vedlejší.

Reklama

Proč blog půvabné, evidentně inteligentní, zvídavé a jistě slušné ba cudné dívky přitahuje takovou pozornost? Přišel jsem na to. Je to prosté. Protože to vše dohromady je krásné a je s tím tedy dobře.

Bylo by fajn, kdyby už samotné slovo „respekt“ nevyvolávalo v místních blogerech a jejich fans autocenzuru ve smyslu tom, že jen intelektem hodnocený svět a život má v „respektím“ prostoru své místo. Famózní je v tomto směru doporučení prvního komentátora pod druhým článkem jiné čerstvé blogerky http://brezinova.blog.respekt.cz/c/12520/Konstelace.html#t2 , aby psala „jinak nebo jinam“. K tomu stačily jemu nesrozumitelné pojmy jako „tropický prales emocí“ atp.. Je v tom spojení snad něco nejasného? Možná jen pro někoho s nerozvinutou příslušnou hemisférou :-). Netvrdím, že by „respektí“ blogerky měly nabídnout pohled rovnou do svých ložnic, ale do svých hlav a srdcí určitě.

Jak už jsem v úvodu naznačil, vzpomněl jsem si na jiné tři „dámy blogosféry“. S Radkou mají společnou inteligenci, nikoliv však zábrany a jsou to zkušené pisatelské harcovnice a hlavně – jejich texty jsou o jejich obzorech, slzách, smíchu i (nikoliv doslova) krvi.

Na http://evakavan.sblog.cz/ se setkáme s (opět) krásnou aristokratkou pera (klávesnice) Evou. Její články jsou důkazem, že svět a život jsou skvostným uměleckým dílem – pokud jsme schopni je tak vidět a hlavně žít. Eva na prahu mladšího středního věku je královnou, která i dělá chyby a kotrmelce, nebojí se jich a přetaví je nejen pro sebe ve šperky z cenných kovů.

Na http://inka.holikova.sblog.cz se setkáme s pikantní mladou samicí (co na to feminističtí rowdies? :-)) Inkou, která od počátečního divokého „ode zdi ke zdi“ snad ve všech životních rozměrech dospěla ke zklidnění (hledejte v tom i pořádného chlapa) pro její blog v jeden čas téměř smrtícímu („o čem ještě vlastně mám psát?!“).

Ovšem skutečným fenoménem v pravém významu toho slova je Sandra P., tedy ta, „která to má ráda a nestydí se za to“, jak kdysi zněl podtitul jejího blogu http://administrace.sblog.cz Tajemná žena-osud, která místo své vlastní tváře na titulku blogu šoupla kukuč jakési internetové modelky a blogerský svět na to přišel až za nějaké dva roky. Činila tak snad proto, že pohled do své ložnice nabídla nejednou. Tajemná mužo-žena, o níž se nejednou vedly diskuze na téma její identity ve všech možných hlediscích. Blogerka průkopnice, která ukázala, že blog může být sexy aniž je o sexu. Břitká komentátorka, která díky svým textům dokonce přišla o práci.

Sandřin blog byl svého času deníkem, který čtenářům odhaloval krkolomný život autorky tak, jak šel. Pravá reality show. I autorce ovšem časem došel dech nebo spíš prostě jen dozrála a zaměřila svou pozornost jinam. Kam?

O tom její blog už přes rok mlčí a dokonce byl v nedávných dnech smazán. Ale kdo se zajímá o tu, která měla ráda nejen to, a k psaní blogů přivedla nemálo následovníků (včetně mě), může se potoulat, ponořit, nebo i ztratit na archivu http://web.archive.org/web/20070711061811/http://administrace.sblog.cz/. Zvláště ve starších článcích a dřív, než ji třeba vymažou i tam.

Z paměti počítačů ji lze vymazat snadno. Ovšem z paměti nás, kteří jsme ji poznali osobně, je tato nezkrocená keltsko-germánská „osamělá vlčice“ s medovými vlasy, zelenomodrýma očima a jemnými pihami, prostě nesmazatelná …