http://skalicka.blog.respekt.cz sice teprve čůrá do blogerských plenek a Radka Skalická objevuje (zatím spíš nahlížením do knih), o čem to její bejby bude, ale diskuzní fórum v řádu dvou nul jí může každý včetně mě závidět. Tedy snad jen s výjimkou Vlastimila Marka s jeho diskuzně neprůstřelnými hradbami. Vesměs muži širokého spektra typů a věku si na blogu dívky pohledu plaché laně (jakoby kohosi očekávající u okna, které jí na tváři kouzlí takřka Rembrandtův šerosvit) natřásají své peří, chtějí udivovat (ji nebo sami sebe?) svými intelektuálně vybroušenými úvahami a postřehy či z pozice zkušených bardů podat něco životního moudra. Také si tam někdy provětrávám pelichající pírka, ale to je vedlejší.
Proč blog půvabné, evidentně inteligentní, zvídavé a jistě slušné ba cudné dívky přitahuje takovou pozornost? Přišel jsem na to. Je to prosté. Protože to vše dohromady je krásné a je s tím tedy dobře.
Bylo by fajn, kdyby už samotné slovo „respekt“ nevyvolávalo v místních blogerech a jejich fans autocenzuru ve smyslu tom, že jen intelektem hodnocený svět a život má v „respektím“ prostoru své místo. Famózní je v tomto směru doporučení prvního komentátora pod druhým článkem jiné čerstvé blogerky http://brezinova.blog.respekt.cz/c/12520/Konstelace.html#t2 , aby psala „jinak nebo jinam“. K tomu stačily jemu nesrozumitelné pojmy jako „tropický prales emocí“ atp.. Je v tom spojení snad něco nejasného? Možná jen pro někoho s nerozvinutou příslušnou hemisférou :-). Netvrdím, že by „respektí“ blogerky měly nabídnout pohled rovnou do svých ložnic, ale do svých hlav a srdcí určitě.
Jak už jsem v úvodu naznačil, vzpomněl jsem si na jiné tři „dámy blogosféry“. S Radkou mají společnou inteligenci, nikoliv však zábrany a jsou to zkušené pisatelské harcovnice a hlavně – jejich texty jsou o jejich obzorech, slzách, smíchu i (nikoliv doslova) krvi.
Na http://evakavan.sblog.cz/ se setkáme s (opět) krásnou aristokratkou pera (klávesnice) Evou. Její články jsou důkazem, že svět a život jsou skvostným uměleckým dílem – pokud jsme schopni je tak vidět a hlavně žít. Eva na prahu mladšího středního věku je královnou, která i dělá chyby a kotrmelce, nebojí se jich a přetaví je nejen pro sebe ve šperky z cenných kovů.
Na http://inka.holikova.sblog.cz se setkáme s pikantní mladou samicí (co na to feminističtí rowdies? :-)) Inkou, která od počátečního divokého „ode zdi ke zdi“ snad ve všech životních rozměrech dospěla ke zklidnění (hledejte v tom i pořádného chlapa) pro její blog v jeden čas téměř smrtícímu („o čem ještě vlastně mám psát?!“).
Ovšem skutečným fenoménem v pravém významu toho slova je Sandra P., tedy ta, „která to má ráda a nestydí se za to“, jak kdysi zněl podtitul jejího blogu http://administrace.sblog.cz Tajemná žena-osud, která místo své vlastní tváře na titulku blogu šoupla kukuč jakési internetové modelky a blogerský svět na to přišel až za nějaké dva roky. Činila tak snad proto, že pohled do své ložnice nabídla nejednou. Tajemná mužo-žena, o níž se nejednou vedly diskuze na téma její identity ve všech možných hlediscích. Blogerka průkopnice, která ukázala, že blog může být sexy aniž je o sexu. Břitká komentátorka, která díky svým textům dokonce přišla o práci.
Sandřin blog byl svého času deníkem, který čtenářům odhaloval krkolomný život autorky tak, jak šel. Pravá reality show. I autorce ovšem časem došel dech nebo spíš prostě jen dozrála a zaměřila svou pozornost jinam. Kam?
O tom její blog už přes rok mlčí a dokonce byl v nedávných dnech smazán. Ale kdo se zajímá o tu, která měla ráda nejen to, a k psaní blogů přivedla nemálo následovníků (včetně mě), může se potoulat, ponořit, nebo i ztratit na archivu http://web.archive.org/web/20070711061811/http://administrace.sblog.cz/. Zvláště ve starších článcích a dřív, než ji třeba vymažou i tam.
Z paměti počítačů ji lze vymazat snadno. Ovšem z paměti nás, kteří jsme ji poznali osobně, je tato nezkrocená keltsko-germánská „osamělá vlčice“ s medovými vlasy, zelenomodrýma očima a jemnými pihami, prostě nesmazatelná …