Reklama
 
Blog | Radomír Starý

Kamarádi Goliáš a David

USA coby Goliáš s trochou Davidova fištrónu a Izrael coby David s Goliášovým komplexem velikosti – no, nevím, zda tato moje rádoby biblická přirovnání nepokulhávají příliš. Berme to jen jako příležitost k atraktivnímu (?) titulku a anotaci. Spojenci to v každém případě jsou. USA je vojenská velmoc č. 1 na světě a Izrael je tímtéž na Blízkém východě.

Moje první reakce na možné umístění amerických raket kdesi v Brdech či jinde u nás byla – v žádném případě! Po šestiletém dočasném pobytu vojsk německých a po ještě „dočasnější“ dvacetileté výpomoci z východu jsem si to prostě neuměl představit.
Jako jezinky: jen dva prstíčky ohřejeme a šup, na Smolíčka se vrhla celá banda ohyzdných bab. Nejdřív pouhých deset antiraketek, pak dvacet a nakonec se nám tu na divokém východě budou "jenkyjové" prohánět jak tenkrát na Západě a lovit když ne bizony tak šílené krávy.

Pak jsem se uklidnil a podíval se na to jinak: jsme v NATO? Jsme. Je ruský medvěd potenciálním ohrožením (i když se to nezdá)? Je. Doletí íránské rakety až do Berlína? Nevím. Ochránily americké patrioty Izrael před iráckými raketami v devadesátém prvním? V podstatě ano (viděl jsem nově postavené kulturní centrum v Tel Avivu, když to původní jedna z nich srovnala se zemí a nerad bych zažil například panoráma pražské „chrámové hory“ bez chrámu. To bych tedy vážně nerad).

O siláckém vývozu demokracie z Nového světa nemám iluze, ale ruku na srdce. Nebýt USA, Orwellův 1984 by nejspíš byl realitou nejen v Anglii a český kotlík by byl x-tou sojuznoj sovjetskoj socialistíčeskoj respublikoj. Bylo by nám v ní dobře? Dnes pro změnu občas prosáknou informace o sílících ruských fašistech. A jak známo, fašismu se mimořádně daří v chudých zemích s velmocenskými ambicemi.
Po desítky let jsme chtěli patřit někam jinam, teď tam jsme a něco to obnáší. I závazky. Takže tak.
Ovšem kde hopsá chřástal polní, tam žádné rakety!

Reklama

A co David?

Než „pár“ raket zatím neusazených kdesi v Čechách, světem hýbou ty izraelské dopadající na Libanon. A opět první a rychlá reakce – tak to tedy ne! Ale než nějaká analýza, na kterou (nemaje na ni) si beztak netroufám, opět raději několik postřehů ze Svaté země. Byl jsem tam v době, kdy se z jihu Libanonu stahovala izraelská armáda.
„Jak chcete s armádou bojovat proti gerile?“ vysvětloval mi tento krok jeden Izraelec. Měl na mysli samozřejmě Hizballah podporovaný Sýrií a Íránem.
Mluvil jsem s českou dívkou, která v severní části Izraele pracovala na farmě. Útěky do krytu před kaťušemi byly prý téměř na denním pořádku.

Před rokem opustili syrští vojáci Libanon a já si naivně myslel – to je i konec Hizballahu v této zemi. Nebyl. Trpělivost Izraele přetekla likvidací a únosy vojáků z jeho území.
Nyní se z médií dozvídám, že základny Hizballahu jsou zdaleka nejen na jihu Libanonu a jeho vůdce Nasrallah bydlel dokonce přímo v Bejrůtu, kde na jižním předměstí měl vlastní dům s krytem.

Nepsané i psané zákony říkají a selský rozum potvrzuje, že zločinu se dopouští i ten, kdo o něm ví a toleruje jej. Pokud suverénní stát na svém území trpí ozbrojené skupiny, které atakují stát sousední, musí počítat s reakcí.

Nemyslím, že by se Izrael chtěl pustit do křížku se Sýrií a Íránem. Chce – byť velmi tvrdě – zbavit se „vředu“ na své severní hranici. Léčbu odkládal dostatečně dlouho. Nicméně zdrženlivě, chlapci v olivových uniformách!
Od Sýrie je Izrael oddělen Golanskými výšinami (odkud jej před jejich anektováním ostřelovala syrská děla) a demilitarizovanou zónou pod dohledem OSN.
A Írán? A jsme oklikou zase u jeho raket. Doletí-li údajně do Berlína, pak Izrael je pro ně jako na dlani. „Balíček“ výhod od EU výměnou za zastavení procesu obohacování uranu Írán řeší ve stylu chytré horákyně. A bude vydírat jako Severní Korea.
Než aby Izrael před lety riskoval jaderné nebezpečí ze strany Iráku, mistrnou leteckou bojovou akcí raději zlikvidoval inkriminovaný reaktor.
Tak mě napadá … Ovšem to by byl vážně "tanec na okraji vulkánu", byť přelet přes Jordánsko a Irák by nyní byl uskutečnitelný s minimálním rizikem.

Pozn.: Asi dvacet článků o mém pobytu v Izraeli zveřejnila na svých stránkách blogerská legenda Sandra.