Reklama
 
Blog | Radomír Starý

Je to 25 let (No. IV) – aneb RR

Přerušené listopadové rozjímání ukončím jedním novoročním. A co znamenají iniciály RR?

Snad jsem otázkou k otevření článku nalákal více čtenářů a z nich ho snad vysoký podíl dočte až do konce. Nejdříve si dovolím vám všem popřát hned v Novém roce v novém roce (:-)) vše dobré – nejlepší neexistuje, a tak to nemá ani smysl přát.

Poté stručně zrekapituluji rozjímací „trojku“ a začnu od konce, tedy od diskuze. Dozvěděl jsem se v ní, že jsem dojmolog, neumětel, případně i pitomec 🙂 a ke konci debaty dal najevo, že mě komentáře už nezajímají. Pro následující článek jsem chtěl diskuzi zarazit, ale jak šel čas, má frustrace vyvanula a také pod dojmem všeobjímajících Vánoc a přelomu roku nechť diskuze podle libosti probíhá. Když komentář nebude žádný, též nevadí, všichni ušetříme drahocenný čas.

Diskuzní bouři v lavóru vody vyvolaly mé návrhy zákazů násilí a hrůz prezentovaných v médiích všeho druhu včetně počítačových bojovek. Stojím si za tím dál. Také jsem zmínil, že příště uvedu, co bych naopak zavedl, ale proč to rozpitvávat v celém článku? Zavedl bych:

Reklama
  1. kratší základní vojenskou službu či brannou přípravu pro všechny mladíky, nazvěme to jakkoliv,
  2. školní uniformy na základní škole,
  3. tamtéž více (smysluplně vedených) hodin předmětů občanské, sociální a manuálně pracovní povahy.

Tečka, šmytec, nebudu rozebírat, Jen doufám, že některým odpůrcům mých „zákazů a doporučení“ nezpůsobím infarkt, ačkoliv už vidím reakce typu „vaše názory už nestojí ani za přečtení, natož za infarkt“. 🙂

Takže co znamená zkratka RR? Rozjitřené rozjímání.

 

Před lety dvaceti pěti…

 

Přesně tou dobou jsem, bydleje a žije jak zapadlý vlastenec v krásném údolí řeky Kamenice mezi Železným Brodem a Tanvaldem, vyrazil sám na procházku na kopec nad naším domem. Unešen volbou Havla prezidentem a jeho novoročním projevem jsem zasedl na skálu a nechal se dojmout lesnatými kopci i v duchu pěnou Modlitbou pro Martu.

Život nabral novou chuť a barvy. Když se v novinách objevily údaje výzkumu veřejného mínění o nepopularitě poslanců, kroutil jsem hlavou. Copak lidi nevědí, že když dáme najevo nedůvěru, budou se podle ní poslanci opravdu chovat? Prostě Rychlý šíp jak vyšitý, ovšem co se s důvěrou jako základní vlastností soudržnosti společností a národa jako takového ještě stane, jsem neměl ani ponětí.

S možností podnikat jsem se do toho po svém pustil a začal zprostředkovávat služby jiných. Nemaje telefon, na psacím stroji jsem množil nabídky a rozesílal je poštou, zadával inzeráty do regionálních plátků za peníze, které jsem od choti vyfasoval na obědy v nyní zlikvidované Sebě Tanvald a místo nich si kupoval rohlíky, sycen hlavně pocitem investora. Málem jsem z Kanady dovážel tuny pozáručních deodorantů, ovšem neschopnost najmout k tomu loď mě jistě uchránila prů…ru. S pomerančí z Řecka se to jevilo lépe, posháněl jsem v regionu zájemce z řad zelinářů, ale zdroj se ukázal falešný. Asi naštěstí. Prodal jsem jen několik zájezdů, ovšem peníze z provizí pošťačka předala choti, když už jsem tam na severu nežil. 🙂

Tak šel čas, zvolili jsme Klause a jeho ptáky, kupónově se vyřádili, tuneláře strávili, se Slováky se rozdělili atd., atd. A stali se součástí EU i NATO a na to si připijem.

 

Ombuds mamka a ti druzí

 

Asi málokdo tušil, že vytoužená lidská práva a svoboda se i pod vládou sjednocené Evropy zákeřně pozmění nejen v dekadenci, ale také v diktát, který nás zvolna, ale jistě vede ke zhroucení kultury starého kontinentu. Až dneska mě napadlo (asi následkem posilvestrovské kocoviny?), že ten všeobjímající postkřesťanský přístup „morální povinnosti pomoci uprchlíkům i přes možná rizika“ (tak nějak děl pan Tomáš Halík) je důsledkem ztráty normálního pudu sebezáchovy, rozkošatěného do „pudu“ záchovy naší kultury a civilizace. Myslím, že je to následek života několika generací bez války a jejího rizika. Ano, studená válka, dokonce karibská krize, ale v podstatě mír. Trauma všeobecného zmaru v Evropě skončilo letos právě před 70 roky a těch x milionů potomků přistěhovalců z muslimských koloniálních držav a spojeneckých zemí evropských velmocí nás, půlmiliardu Evropanů přece nemůže udolat! Natož statisíce imigrantů v současnosti. Může. Nejdříve vděk, pak stesk, pak vztek na závislost na zachráncích a na ně, že jsou se svou pomocí nad nimi, no a absence života v duchu a řádu islámu všude kolem (tedy z jejich hlediska). V nějakém pořadu pan V. Cílek tvrdil, že Evropa prý zapracuje islám, tak jako to udělala s protestantstvím atp. Jenže to nebyl import pod tlakem dvoumiliardové komunity!

V novoročním poselství madam Merkelová prý sděluje, že Německo dál bude přijímat uprchlíky potřebující pomoc… Jen doufám, že alespoň bude oddělováno zrno od plev, kterými jsou možná vmísení bojovníci IS vyslaní k boji v „bezbožných“ zemích.

Málem bych zapomněl na ombuds mamku. Je jasné o koho jde – o paní „Sobotovou“ :-). Zlatej konzervativní pan Motejl. Tato žena nás svým aktivismem ještě mnohokrát překvapí. My v Česku nepotřebujeme imigranty, nám ke štěstí stačí naši romští spoluobčané, jichž madam ombuds mamka je tak horlivou obhájkyní. Její poslední akce „Rome, zažaluj si svého realitního makléře“ je toho důkazem.

 

No, 25 let uběhlo. Máme spoustu úplně jiných radostí a starostí, než jsme měli tehdy a nezbývá mi než nám všem nejen v České kotlině a v Evropě, ale na celém světě popřát pochopení, že jsme prsty jedné ruky – lidstva. Každý je trochu jiný a má pro ruku svou roli, a přirovnání může platit také pro kultury, tedy i pro „dekadentní“ postkřesťanskou Evropu i poststředověký muslimský svět. Změnu ovšem potřebují oba.